Už mi ten Řevničov vrtá v hlavě. V pátek 3 soupravy a 1 solo návěs, v něděli dokonce 4 soupravy. Zakládám si zde deník postřehů okolo řevničovských dráteníků.
Tentokrát jsem se rozhodla, že o své oslavě napíšu pár slov já, Majda.
Jak bylo několikrát předesláno, oslavila Madlenka třetí narozeniny.
Vcelku působivě mne překvapily komentáře k poslednímu písemnému výtvoru a urychlily některé mé úvahy o zásadnějších tématech. Nicméně, než se pustím na kluziště bez bruslí, musíme si něco definovat.
Kdysi jsem si vytyčil nějaké cíle a těch cílů jako cílevědomý člověk postupně dosahuji. Nejde ani tak o vychloubání, jako o pocit, že k dosažení dalšího cíle není zapotřebí tolik energie, jako k dosažení toho prvního, protože ony na sebe tak nějak navazují.
Část minulého týdne a víkend jsme strávili ve Varech, manžel měl nějakou konferenci a já se vypravila - po dva večery! - do společnosti.
Nevím, bude-li to pro pana JR () dostatečně globální téma, ale dnes to o dětech opravdu nebude.
Dneska se Madlenka zmocnila mého telefonu a velmi znalecky začala "fotit". Jen jsem zůstala koukat, kde k tomu přišla, nikdo ji to neučil...
Vyfotila asi dvacet fotek, párkrát to nechtěně přepla na natáčení, ale opět si to přepla na focení(!?), za všechny jednu na ukázku...
Není šikovná?
dvacet minut spánku a výprava na pískoviště. S oběma holkama, bez ženy, na jednom kole :).
Už je to tak, před pár minutami (a to doslova) bylo Terezce devět měsíců.
V současné době má Madlenka dvě velké vášně, jí přináší spoustu radosti a potěšení, mně už pak méně.
Dnes jen takový výkřik.
Jako každý den (tedy většinou) jsme se vypravily na dopolední procházku.
Původně to měly být pěkně drsný víkend. Měli jsme s klukama z ajroklubu pokračovat v rozebírání výrobní haly, která má být naším novým hangárem. Fakultativně byla v záloze rozborka prasete do prázdného mrazáku.
V pátek mě postihla nevolnost, bolesti hlavy, prostě jakási choroba, pěkný výhled na víkend.
Jo, když se daří, tak se daří. Proč mít jen dvě auta, no ne?
Tak to konečně včera přišlo...
Během jednoho jara se majda naučila jezdit svižně na motorce (odrážedle), později přešla na tříkolku, která má madlo a tudíž je pro nás řiditelná. Jen to šlapání jí nešlo. No a během poslední doby to "křuplo" a najednou se umí sama rozjet na rovině.