V pátek mě postihla nevolnost, bolesti hlavy, prostě jakási choroba, pěkný výhled na víkend
K večeru se situace trochu uklidnila a po rodinné válečné poradě jsem drahou polovičku a Madlenku odeslala do Varů (Terezka jako kojeňátko ještě nemůže), bych si odočinula a vyzkoušela si, jaké to je být po dlouhé, opravdu dlouhé, době sama - tedy hlavně bez Madlenky, byla jsem bez ní přes noc (kromě porodnice) jen jednou, když jsme s manžílkem výletili v Itálii.
Byl to hodně zvláštní pocit slyšet Madlenku v telefonu, působila mnohem starším a vyzrálejším dojmem, až mě z toho mrazilo. Terezka jako by vycítia, že mi není dobře, byla vyložené sluníčko, dokonce si přes den schrupla třikrát, místo obvyklých dvou dávek. V noci spinkala klidně, jen se jednou napila a spala skoro do osmi, ani se mi tomu nechce věřit. Užila jsem si to náramně (tedy bez nemoci by to bylo ještě lepší
A co Vy, jaké máte zkušenosti s víkendy bez dětí?
Není sladká?
Ještě Madlenka coby cyklistka
