Nevím, bude-li to pro pana JR (
Dneska jsme se na druhý pokus vydaly na úřad, by nám zapsali tažné zařízení do techničáku, Poprvé jsme to zkusily minulou středu, to mají otevřeno do šesti, přišly jsme okolo desáté, vystály frontu na číslo, ovšem systém nám oznámil, že už nás dnes bohužel nebudou moci obsloužit, přišlo příliš mnoho lidí (otevřeno mají od osmi). Nu což, řekla jsem si, že to zkusíme příště.
Dnes tedy proběhl druhý pokus. Když jsme se do budovy dostaly - je to asi před dvěma lety otevřená nová správní budova, kde seskupili vše od občanek, přes řidičáky, pasy až po výpis z katastru atd. Potud velmi dobré, všechno zařídíte v jedné budově. Ovšem pro matky s kočárky či pro vozíčkáře je oříšek se do budovy dostat. Nejprve se musí překonat asi šest schodů, tam je dokonce plošina, ovšem tím to končí. My dnes měly štěstí, vše ohledně auta je v přízemí, ale když jsem zařizovala občanku a pas, musela jsem do prvního patra a - jen schody, navíc dost úzké, takže je dost problematické se nahoru dostat. Naštěstí máme lehký kočárek a tyto situace zvládám vcelku dobře, ale když k tomu mám hlídat Madlenku, aby někde nezakopla, nebo ji někdo nechtíc neshodil ze schodů - nic moc.
Abych se vrátila k tématu. Dnes jsme dorazily asi v půl desáté, zdržely jsme se ještě u doktory, číslo jsme dostaly, hurá! Nadšení po chvíli vyprchalo, když jsem zjistila, že je před námi 80 lidí. No nic, chvilku jsem pozorovala, jak to jde rychle, bych si udělala představu, kdy asi máme přijít, neboť čekat tam nepřicházelo v úvahu. Pro tyto účely je vyhrazeno sedm přepážek, otevřených bylo pět. Asi po půl hodině jsem pochopila, že absolutně nelze odhadnout, kdy přijdeme na řadu, neboť chvilku to jelo jako po drátkách, pak se zase nedělo nic. Odešly jsme něco pokoupit, trochu se prošly, asi po padesáti minutách se vrátily (uplynula tedy cca hodina a čtvrt od doby, co jsme přišly poprvé) a řada poskočila o dvacet lidí. Vyrazily jsme tedy domů, holky se naobědvaly, uklidila jsem nákup, zařídila vše potřebné a vyrazily jsme zpět. Tentokrát bylo před námi 25 lidí (bylo asi čtvrt na jednu), navíc řady čekajících značně prořídly, takže jsem si říkala, že už to nemůže dlouho trvat. Může. Kolem půl jedné se zavřely tři přepážky (z fungujích pěti) a o mě se pokoušely mdloby. Naštěstí se to značně urychllilo tím, že spousta lidí to vzdala (nebo nedorazila zpátky včas?) a po dvaceti minutách se dvě přepážky zase otevřely. V jednu hodinu už jsem nedočkavě podupávala se všemi připravenými dokumenty, už minulý týden jsem si pečlivě zjistila, co je pro to potřeba a kam se má jít, a těšila se, jak budu rychle hotová. Konečně jsem dorazila k okénku, podala papíry a paní se na mě nechápavě podívala a řekla:" Vy jste ještě nebyla u technika? To vám asi zapomněli na informacích říct." To už se se mnou točil svět při představě, že jsme celou dobu čekaly zbytečně. Naštěstí byla slečna docela vstřícná a řekla, že na mě tedy počká. U technika bylo kupodivu volno, dal mi jedno razítko, něco zapsal,. zaplatila jsem správní poplatek a hurá k okénku. Pak už to opravdu šlo rychle a po necelých čtyřech hodinách jsme odcházely s ještě teplým technickým průkazem domů.
Musím moc ocenit, jak to obě holky skvěle zvládly, Terezce chudince není dobře, má rýmu a kašel,navíc ty zoubky, Madlenka se zákonitě po chvíli začala ukrutně nudit, a i když si vzala z domova nějakou zábavu, moc ji to neuspokojilo. Kupodivu dneska nelítala zběsila po schodech nahoru a dolů, jak tomu bylo v případě, kdy jsem auto přihlašovala - to jsme byly hotové za půl hodiny, nechápu, nebyla ani protivná, takže nakonec, o co mi vlastně jde, že? Vždyť jsem na mateřské a mám spoustu času...