Od motorky ke kolu

Během jednoho jara se majda naučila jezdit svižně na motorce (odrážedle), později přešla na tříkolku, která má madlo a tudíž je pro nás řiditelná. Jen to šlapání jí nešlo. No a během poslední doby to "křuplo" a najednou se umí sama rozjet na rovině.

Brždění ještě neumí, tak je to s velkou opatrností, ale při pohledu na našeho barokního andílka jsme nadšeni, že se vůbec umí rozpohybovat. Je to pohled pro bohy, rozjíždí se jako kamión. Na dopravce nás učili, že u velkých vozidel se počítá i s odporem rotujících hmot, což je logicky vysvětlitelná záležitost, ale co u Majdy uvnitř tělíčka rotuje? :)

Takže motorka

Téměř ihned následovala tříkolka, což ji diskvalifikovalo pro použití v bytě (doposud motorka byla ve sklepě a tříkolka doma) a snížil se počet poničení omítek v bytě. Tříkolku si vymodlila ke druhým narozeninám a rok ji používala jako odrážedlo nebo jako vozík.

(Máme i jiné bundičky a čepice)

Dnes jsme vyrazili na asi 4 km průjezd městem. Sice jí to šlo, ale občas jsem to stejně musel nosit, zároveň trvala neustále na tom, že si musí sundavat i helmu z hlavičky (hlavu, ruce ani nohy nemá, už mi to říkala stokrát...) A kdo někdy ve vedru tahal dětské kolo s helmou pochopí tzv. inženýrské řešení...

Já a můj stín, dovolím si upozornit na skutečnost, že nesedím na zadnici, byť se opírám v oblasti pánve, ale co bych pro pobavení rodiny potažmo čtenářstva neudělal...(Helma má stavitelný obvod hlavy, kolo doposud funkční, už jsem takhle jezdil na vyžádání dcery před místním plusem na parkovišti)