Stejky z krkovice na cibuli s pečným bramborem,

dvacet minut spánku a výprava na pískoviště. S oběma holkama, bez ženy, na jednom kole :).

Tento víkend je zvláštní. V sobotu jsme všichni měli dost nervy a obecně jsme oba se ženou dost unavení. Bez těch babiček a dědečků po ruce není úniku a tento víkend to na nás padlo. Sice únava obou nás pramení z jiných příčin, ale neděle měla sloužit jako "relaxační". Já dostal prostor dopoledne a mohl jsem polehávat a dospávat včasné vstávání a stresy z týdne. Pak jsme s Majdou ukuchtili pořádně mastné jídlo a pak jsem si na chvilku spočinul. Opravdu na dvacítku. Spaní přes den a po osmé mi od doby, kdy Madlenka mluví, přijde jako kacířství, ale už to fakt nešlo. Během spánku jsem upekl myšlenku, jak ulehčit ženě a vyrazili jsme na písek. Sice bylo jen 15 stupínků, ale to je otázka oblečení.

Soused, jeho maminka a jeho bratr, co přišel za maminkou se synkem v gumáčkách sice měli připomínky okolo nastávajícího deště, ale od sedmičky se snažím předvídat lokálně počasí a přece jenom ta plachtařina je zejména o počasí (takže nepršelo - nepočítám přeháňku, která přišla na Sletišti a nezanechala stopy ani na našem oblečení), tak jsem nedbal obav osob oblíbených.

Na pískoviště jezdíme objížďkou. Madlenka to neví, Terezka do rychlosti 10km/h jen brebtá, tak to beru jako zvyšování kondice. Je to po cyklostezce - povrch bych přirovnal k cestě Pionýrské - Loket. Musím uznat, že těch 300 g vepřového v žaludku pozřeného před slabou hodinkou přineslo výsledek a rychlost na rovince byla stěží 25 km/h. Za úspěch považuji, že jsem stravu v sobě udržel. Mám kamarády, co po jídle na kole zvrací...

Na pískovišti jsme budili jak odpor - co ten blázen se dvěma dětma? I obdiv. Dneska mi pozornost ostatních rodičů vadila. Asi jsem fakt stydlivý typ :).

Holky se vyřádily, Terezka drandila po gumovém odpružení okolo prolézaček. Foťák jsem neměl, tak něco z domova.

Ten pohled, stejně jako sestřin - nebojácný.

Už za Majdy jsme se rozhodli, že nebudeme z bytu vytvářet holobyt se spoustou zábran. Samozřejmě je třeba hlídat, ale nedošlo nidky k žádnému ohrožení prcka a k minimu škod (moje šroubky a matičky byly na dosah a kromě mixáže je nejedla). Terezka si zatím oblíbila jeden šuplík s propiskama a prázdné obaly od disků. Uvidíme. Ze zábran mám strach, že budou bránit spíše rodičům a zvyšovat napětí, zatímco děti se naučí něco nového :).

S Madlenkou v poslední době nacházím mnoho společných aktivit a je to velmi těžké ji neuplácet a na úkor ženy, která s ní odedře to nejhorší získávat body.

Ráno se mi bude lehce vstávat do práce, bych vydělal korunky pro moje holky. Jde to samo.

A k technice - další postřehy z C8:

• má to plastové páté dveře. Jsou to spíše vrata a asi to má kovové šasi, ale to, že to je plast, mne rozesmálo. A to jsem se smál, že kolega z ajroklubu má u Clia plastový blatník. Nezrezne.
• vyzkoušeli jsme si při pikniku v autě otočit přední sedadla dozadu a rozlít v interiéru kolu.
• našel jsem v menu rádia ekvalizér a už to hraje jako ve fábii, tj. skvěle.
• fábie měla dva chladicí boxy, ale chladily jen symbolicky, tahle obluda má jeden velký a chladí náramně.
• auto mi připadá menší a menší (zvenku), to si vysvětluji jako výhodu a parkuji díky zadním parkovacím senzorům s přehledem - vpředu nejsou a s asistencí poučené osoby - ženy - jsme zjistili, že pokud dojedu až k jinému autu, mám pocit, že mu dupu po haubně.