Jo, když se daří, tak se daří. Proč mít jen dvě auta, no ne?
Dneska jsem dorazil z práce tak brzy a nečekaně, že jsem překvapil holky přic estě na odpolední procházku. Propustil jsem je, ohřál si gulášek od ženy - výborný počin, gulášky já rád a konečně se doma začínají vařit. Pak jsem namontoval sedačky na kolo a rozhodli jsme se vyrazit všichni na kola.
Dva lidi, dvě děti, dvě kola. Madlenka 3 roky, Terezka 9 měsíců.
Z dálky to vypadá jako normální hromada kol.
Ale jedno dítě pololeží, druhé se rozvaluje jako paša.
Terezka odmítla kotvení nohou, vzhledem k tomu, že se jí do kola nezapletou a nepropadne, tak jsem jí ustoupil. Sice mne kopala do zadku, ale nebrečela a chvílema se tomu smála.
Nakonec je z toho kolo, kde se sedí ve třech řadách. Při troše nepohodlí by se vešla i žena (sedačku tam narozdíl od druhých řídítek stále má). Prostě MPV.
Zhodnocení laboratorních prací:
- S novou vidlí sedím skoro jako Sargo na městském kole.
- těžiště je díky Terezce opravdu vysoko
- těžiště je díky Madlence hodně vzadu
- budu se tedy muset učit jezdit na kole, které má zase jiné těžiště
- výhodou je, že při zelené na semaforu neprohrábnu zadní kolo, jako když jedu sám na tandemu, kdy zadní kolo je odlehčené
- pokecáme
- Madlenka se tváří jako carevna
- budíme respekt a vyluzujeme úsměvy u kolemjdoucích
- když někoho předjíždíme, jsme před ním i za ním zároveň
- docela jsem zapomněl na stres, kterému jsem byl vystaven v týdnu
- Splnil se mi další sen o společných aktivitách s rodinou
- jezdíme s holkama rychlejc, než žena na solokole o třetinové hmotnosti (a to jsem neřadil ani na třetí tác)