v minulosti jsem tento čas trávil téměř výhradně na horách a nechyběl u toho můj nejlepší kamarád. Letos to vypadalo nadějně a koncerokovou exkluzivní dovolenou mi zkazily baktérie a viry. Měli jsme lyžovat, měli jsme kešovat, měli jsme vypsávat, měli jsme jezdit naším výborným autem a nakonec jsme leželi v posteli jak lazaři, skoro nic nejedli, zvraceli, potili se atd. Naštěstí se u většiny rodiny dostavil bod zvratu a krize ustupuje.

Jak tak třídím data a mezi daty fotky, prohrábl jsem se fotografiemi z letošného polétání. Asi to bude vícero článků i nějaký klipík, ale dnes bych se rád zmínil o jedné zajímavosti. a tou je rozdíl v bavorské a české krajině.

Dnes jsem četl výborný článek pana JM, jehož blog patří mezi mé oblíbené. Dnes mám opět hlídku do 02:00, od kdy má hlídku žena. Hlídkou rozumějte utišování dítek, která se v intervalu 20ti minut střídají v projevech probíhajícíh chorob, ale konec lkaní, zpět k námětu článku!

Do firmy jsme pro nejvyššího šéfa pořídili novou káru, největší škodovku s 1,8 TFSI a automatickou DSG převodovkou v plné palbě tedy výbavě.

Dočkali jsme se, my, co jezdíme z Hlavního města Prahy přímo na západ. Včera formálně a dnes skutečně byl otevřen velmi důležitý úsek napojující propagační kus rychlostní silnice na Vary s pražskou sítí.

Před pár dny se podařilo Terezce ukořistit můj telefon, chvilku si s ním hrála a ...

V sobotu se odehrála jedna z klíčových společenských akcí roku – pravidelný roční sraz spolužáků z gymplnázia. Není to sraz třídy, není to sraz části třídy, je to prostě mimořádná, ale opravdu mimořádná výborová schůze. Prostě výborovka, U Kubrychtů.

Dneska jsem se zase ujistil, v jak malém světě žijeme.

Sníh není špatný živel. Zpomalí dopravdu, zakryje odpadky v okolí, vykreslí stopy lidstva v terénu, sníží počet barevných tónů v krajině a hlavně, dá se na něm docela slušně blbnout.

Nevím jak vy, ale my letos už s autem zapadli. Bylo to trapné a stydím se za to, ale stalo se to a situace, kdy dvě malé děti kvičí, žena strachy mlčí, je k vzteku.

Slíbil jsem to, utíkat před tím už nemůžu a nechci.

O tom, jak Madlenka ráda pomáhá, jsem už několikrát psala...

Asi jako mnoho jiných lidí i v mém věku těsně "před Kristem" mám krabici od bot a v té hmotné vzpomínky, které by na poličce v obýváku nebo na psacím stole v kanceláři možná dělaly ostudu. Prostě mají hodnotu pro majitele resp. pro toho, kdo si je uschoval.