DJ-TeAM
Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.
Článek Tak ty životní hodnoty
Komentáře k článku: Tak ty životní hodnoty
littlekey: Ještě jsem si pořádně nerozmyslel, jak zareaguju na artefakty a ty přijdeš s tímhle. To bude těžká písemná práce...svou reakci s dovolením odložím.
djová: reakce na toto téma se rovná téměř diplomové práci, to se musí promyslet
jre: přátelé, reakce na toto téma není vhodná tesání do nul a jedniček, to se má probírat u stolu a kolem zavírací hodiny....
Já k tomu nemohu než citovat klasika (schválně, jestli nedovzdělaný pan DJ pozná)
"Život lidskej, to je něco tak složitýho, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr!".
nicméně moc se mi líbí to rozpětí hranic - v myšlenkách inklinuji jednoznačně k světohybectví, ale činy jsem jasný televizně-gaučový teplákář!
dj-team: S pravdou ven: přichází výborovka a tohle je můj výkop, tam to doprobereme. nečekal jsem, že na to jde reagovat. na to nejsem dost vyspělej, jen jsem se chtěl jaksi hlavou postavit tématu, na které jsem narazil a o které jste si někteří řekli.
sargo: Myslím, že se omezím na tajuplné mlčení. 
Stručná odpověď bude nutně neúplná a psát román jsem líné. 
eithne: Takový článek bych při plném vědomí nebyla schopná vyprodukovat. Jak už pravil Jre, to se má probírat kolem zavíračky, ideálně v nonstopu. Jen si často nepamatuji, k jakému závěru jsem to tam vlastně dospěla 
dj-team: sargo: čekal jsem odkaz na komíny, ale zklamaný nejsem 
))
eithné: ano, výborovka je...bude blog. Chtěl jsem si ale dokázat, že budu schopen to po sobě třeba za rok přečíst. Pravidelně to diskutuju s panem učitelem angličtiny a hodiny angličtiny má pak úplně jinej náboj
jarmik: Držet se pelotonu, byť vzadu, nenechat ho ujet.
Tak bych asi formuloval ve světle tohoto článku svůj základní životní pocit/cíl/smysl. Netuším kam peloton míří, to je mimo můj obzor.
jarmik: Koukám, že náhodou vyšel docela symbolický čas příspěvku, který se hodí k obsahu. Číst pokračování Bohatý táta, chudý táta není veselé.
sargo: DJ: když to je těžké, takovými věcmi jsem hodně žila před lety, ale spěji čím dál více k jakémusi pohodovému fatalismu, dá mi dost práci si podobné úvahy spíš nedobírat (i svoje, omlouvá mě to? :oD) a protože ani nemám touhu se držet jarmikem zmíněného peletonu a hlavně mi v nejmenším nevadí jásat nad konáním věcí, ve kterých jsem naprostá lama (ano, tohle by se dalo brát jako odkaz na čtenáři žádané komíny! :oD) a tak netruchlím nad nedosaženými metami, pokud o ně bylo zabojováno, žiju si vlastně hrozně fajn; dřívější představa, že spokojenost je nejkratší cesta ke stagnaci se proměnila v dojem, že prožít nespokojený život v honbě za nesmrtelností je hloupé; pro mě i mé okolí, a vzpomínky na nesmrtelné Sargo nikoho za sto let šťastnějším neudělají. Nějak jsem v období smíření se všemi variantami smyslu života - od ´není nic důležitějšího´ po ´žádný není´ a doufám, že mi to chvíli vydrží. Dokud kolem sebe budu mít skvělý lidi a nevyprchá nadšení z konání věcí nikoli nezbytných, bude to dobrý život ;o)
(Omluvte, prosím, kvalitu příspěvku, spala jsem dvě hodiny po noci strávené dosahováním nikoli nezbytných cílů. :oD)
jana*: ...mám to podobně jako Sargo (mám někdy pocit, že mateřství vede zvláště ze začátku k zážitku "pochopení" celého světa, leč těžko vysvětlitelnému). Teprve život se staršími dětmi přináší trhliny a nové výzvy. Já teď mám před sebou nástup do práce a strašlivě se mi z mého gauče nechce jít vytvářet jiné hodnoty.
A uznávám, že úroveň mého příspěvku není moc vysoká. Mám málo upito...
hablina: Na světě jsem z důvodů rozmnožovacích - prostě přispívám k udržení lidského rodu na této planetě. A jelikož si uvědomuji krátkost svého pobytu na tomto světě, snažím se užít si každičkou chviličku naplno.
dj-team: děkuji všem vyzvaným za reakce. Reagovat umím jen na pana JM, je to lehká metafora, kterou uchopí i technokrat.
ženy, vy to máte jinak, žiji Vámi obklopen a snad Vám jednou plně porozumím.
jen mám v poslední době pocit, že když člověk prožije svůj život pro udržení lidství, pak vlastně jen díky výkonům oněch nespokojenců se stavem věcí. A to mne stresuje, žít vlastně na úkor někoho jiného, byť to všichni děláme dobrovolně. (Nechci vypadat jako ten, kdo chce být vytesán na náměstí, nebo kdo rozlouskne kvadraturu kruhu, spíše bych se viděl jako ten, kdo pozoruje peloton.)
sargo: Jana: fakt je, že mateřství to postavilo všechno do zase jiného světla, ale začalo mi to už dřív. Prostě jsem řešila tak moc, až jsem se prořešila k touze neřešit a všechno tak nějak přijímat se (snad) nadhledem :o)
DJ: žít na úkor toho, co na to všechno přišel? A k čemu by to potom vymýšlel, kdyby nebyl nikdo, kdo by toho využíval a každý by si honem vymýšlel vlastní? ;o) Raději zasáhnu úzký okruh lidí důkladněji, než široký mělce - a v tom možná bude ten zmíněný rozdíl... :o)
dj-team: Já se nezastávám žádné krajní meze. Já hledám. A nespoléhám, že umím popsat cíl hledání. To by článek vypadal jinak.
Jen jsem se snažil otisknout postoj mladýho kluka do jedniček a nul. Každý názor je správný, každá reakce je obohacující, tedy tak to vidí ten, kdo stojí a pozoruje peloton .
jana*: V.E.Frankl, jeden z "psycho"zakladatelů nových psychosměrů, vymyslel, že hodnoty jsou tvůrčí (ať už to znamená velký objev nebo to, že denně odhrneme sníh, aby nikdo neuklouzl ), zážitkové ( nejen prožívání krásna, umění, ale i prožívání smyslu aktuálního okamžiku ) a postojové ( ty se dají realizovat ve chvílích, kdy život přinese nejrůznější omezení a nemůžeme třeba realizovat ani tvůrčí,ani zážitkové hodnopty.
Tímto drobným, hnidopišským výkladem jsem chtěla říct, že se toto rozdělení krásně ukázalo v diskuzi pod článkem. To jsem ocenila.
dj-team: paní Jano, za tenhle komentář Ti připisuju 127 bodů co celotáborové hádankové hry.
Díky všem za jakýkoli postoj, ukázalo se, že to není nikomu lhostejné, to stačí a večer bude článek o Madlence na lyžích.
paní islandová: Velký Islanďan mne neustále poňouká, že prý dlužím svůj názor k tomuto článku. Já! On si své názory pravděpodobně schovává do jiného prostředí , . A já, zblblá domácím prostředím s nízkým věkovým průměrem, se přiznám, že je to na mne příliš těžké téma. Ne že bych si nic nemyslela o smyslu svého konání, ale obávám se, že by to nebylo příliš smysluplné a tak nějak dostatečně oduševnělé, zkrátka moudré. Asi je to mou neschopností nebo nezkušeností, ale s robátkem neustále na krku nějak nemám chuť, čas, náladu, energii, přemýšlet o abstraktnu!!! Ale velmi mne potěšily vaše názory pane DJ 
. A já doufám, že se zase brzy dostanu do situace, kdy mne bude těšit o těchto věcech přemýšlet, a možná i mluvit, ale asi stejně ne psát. Takže nemohu než doporučit pro tyto rozhovory Islanďana, osobně ovšem.
dj-team: paní isladnová: já bych reagoval jen krátce: dost jsme o tom s pane islandanem ve mlýně diskutovali.
nechtěl jsem své okukovatele blogu zavazovat v komentování, ale asi na to fakt taky myslíte!