Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.

sargo: DJ: když to je těžké, takovými věcmi jsem hodně žila před lety, ale spěji čím dál více k jakémusi pohodovému fatalismu, dá mi dost práci si podobné úvahy spíš nedobírat (i svoje, omlouvá mě to? :oD) a protože ani nemám touhu se držet jarmikem zmíněného peletonu a hlavně mi v nejmenším nevadí jásat nad konáním věcí, ve kterých jsem naprostá lama (ano, tohle by se dalo brát jako odkaz na čtenáři žádané komíny! :oD) a tak netruchlím nad nedosaženými metami, pokud o ně bylo zabojováno, žiju si vlastně hrozně fajn; dřívější představa, že spokojenost je nejkratší cesta ke stagnaci se proměnila v dojem, že prožít nespokojený život v honbě za nesmrtelností je hloupé; pro mě i mé okolí, a vzpomínky na nesmrtelné Sargo nikoho za sto let šťastnějším neudělají. Nějak jsem v období smíření se všemi variantami smyslu života - od ´není nic důležitějšího´ po ´žádný není´ a doufám, že mi to chvíli vydrží. Dokud kolem sebe budu mít skvělý lidi a nevyprchá nadšení z konání věcí nikoli nezbytných, bude to dobrý život ;o)
(Omluvte, prosím, kvalitu příspěvku, spala jsem dvě hodiny po noci strávené dosahováním nikoli nezbytných cílů. :oD)