Poprvé na sedmičku

Do firmy jsme pro nejvyššího šéfa pořídili novou káru, největší škodovku s 1,8 TFSI a automatickou DSG převodovkou v plné palbě tedy výbavě.

Protože auta spadají do mého ranku, byl jsem v přejímací komisi. Je to pokrok, dovolím si citovat svého instruktora z ajroklubu: "Svět se v prdel obrací, auta chytřejší než lidi." Tuto větu pronesl, když viděl náš rodinný vůz plný ovládacích prvků, ale ten Superb..... to je paráda. Pádla pod volantem, kterými bez odlehčení plynu řadíte kvalty jeden za druhým. Naše další rodinné auto by tedy mělo být s automatem. Stejně jako klimatizace se stává standardem, docela začínám chápat ty amíky, kteří si libují v automatických převodovkách.

Příjemné.

Přemýšlel jsem, jak rychle jde vývoj. Autoškolu jsem sice dělal na fáčku s pěti rychlostmi, ale hodně jsem jezdil ve škodě 120 L dědečka se čtyřma rychlostma a bez rádia. Dodnes si pamatuju, jak byla moje maminka vyvalená, když poprvé v životě zařadila pětku v naší feldě. Pamatuju si taky okamžik, kdy jsem na dálnici u firemního auta objevil šestku. Na druhou stranu největší motor, který jsem kdy ovládal, byl motor v tatře 613 a tam byly kvalty 4. Je to opravdu pokrok. Kde to skončí?

U elektromotoru bez převodovky.

Nicméně jízda na sedmičku po neveřejné komunikaci v rychlosti 150 km/h je v tak velkém autě jako šedesátka ve fabii.

To auto mne oslovilo, neplánuji v dohledné době jeho pořízení, ale umím si představit, že narozdíl od pana JM si v důvhodu pro rohlíky nebudu jezdit medvědem, ale superbem v kombi verzi a elektromotorem.