Včerejší den jsme měli splouvat Ohři. Neklaplo nám hlídání nejmladší dcerky, tak jsme chladný den využili jinak. Vyrazili jsme na pro Čechy významnou horu, na Říp. Dokonce jsme jej včera objeli autem dokola, jak se holkám líbil.

Občas si přečtu nějaký rozhovor s někým, kdo mne zajímá, a občas je dotazován na film, knihu, heslo, vizi, motto. Vždy si řeknu, zda bych uměl odpovědět. Trefně, pravdivě.

 Nejsem recenzní typ. Nejsem ani veliký čtenář. Ovšem občas si přečtu recenze jiných a občas si knihu opatřím. V duchu závidím zavilým čtenářům, kteří zvládají. Osud tomu chtěl, že mi byla zapůjčena kniha o jedné výjimečné pilotce. A ta kniha mne inspirovala k článku na blogu, možná pokusu o recenzi, možná jen poukázání na dvě knihy, možná je to jen pouhé zamyšlení.

Dnes jsem četl na webu nějaký text a navedl mne na myšlenku, kolik lidí mám ve svém okruhu, kvůli kterým bych kdykoli tzv. sedl do auta a vyrazil, kdyby potřebovali.

Ač si manžel nepřál, abych to tady "ventilovala", doufám, že mi odpustí, ono mi to totiž nedá, nepochlubit se.