Už mi ten Řevničov vrtá v hlavě. V pátek 3 soupravy a 1 solo návěs, v něděli dokonce 4 soupravy. Zakládám si zde deník postřehů okolo řevničovských dráteníků.

Vcelku působivě mne překvapily komentáře k poslednímu písemnému výtvoru a urychlily některé mé úvahy o zásadnějších tématech. Nicméně, než se pustím na kluziště bez bruslí, musíme si něco definovat.

Kdysi jsem si vytyčil nějaké cíle a těch cílů jako cílevědomý člověk postupně dosahuji. Nejde ani tak o vychloubání, jako o pocit, že k dosažení dalšího cíle není zapotřebí tolik energie, jako k dosažení toho prvního, protože ony na sebe tak nějak navazují.

Část minulého týdne a víkend jsme strávili ve Varech, manžel měl nějakou konferenci a já se vypravila - po dva večery! - do společnosti.

Nevím, bude-li to pro pana JR () dostatečně globální téma, ale dnes to o dětech opravdu nebude.

Jako každý den (tedy většinou) jsme se vypravily na dopolední procházku.

V pátek mě postihla nevolnost, bolesti hlavy, prostě jakási choroba, pěkný výhled na víkend.