V tomto týdnu jsem se dostal do letadla a pohlédl na naši vlast z výšky max. 6 km. Protože to bylo na cestě do rodného kraje a byla krásná dohlednost, orientace byla hračkou. Bohužel kolega potřeboval foťák pro důležitější účely, tak jsem neměl možnost příliš fotit.

Na Štědrý den jsem rozsušil můj model, tak nezbylo než se pustit do opravy. Chvástal jsem sepřed panem JR, že to půjde opravit, tak co mi zbývalo? Opravit to. Celé to trvalo asi hodinu čístého času. Zbytek do hrubého času byla době nutná k tvrdnutí lepidla nebo laku. (Během té lze dělat i jiné činnosti, tak ji nepočítám.)

Dříve muži chodili na dnešní den dopoledne do kaváren, aby ulevili ženám tj. dali jim více prostoru pro zařizování atmosféry. My měli vše hotovo zavčasu, proto jsme se dnes s Majdou vydali na naše "letiště" a zanechali nejstarší a nejmladší členy rodiny doma odpočívat.

Představte si polokruhové plátno dlouhé třeba 7 metrů, které Vás obklopuje. Sednete si do jeho ohniska na židli, kamarád nahodí sadu počítačů, zapne bedny, tři projektory, něco naťuká na připojeném tabletu a najednou máte pocit, že sedíte na židli na prahu dráhy nějakého letiště.

Nejsem žádný plachtař, jsem na samém začátku své plachtařské kariéry, ale létám již 14 let, i když s přestávkami a přistupuji k plachtařině s dostatečnou úctou před naším všemocným termoskou.