DJ-TeAM
Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.
Článek Polétání se skoro očekávaným koncem
Komentáře k článku: Polétání se skoro očekávaným koncem
jr*: Uf to je tedy letecká katastrofa! Ale když říkáš, že i tohle se dá "jenom" zalepit, tak potom je to asi nezničitelný.
Já jenom vzpomínám, jak jsem s tátou chodíval na Lázeňský pohár - závody rádiem řízených maket na KV letišti... a když něco spadlo na čumák, tak to se mi právě nejvíc líbilo 
hablina: Hm, děda včera zavelel :"děti ke stromečku, jdeme se fotit" a naše nejmladší zalezla za křeslo a zůstala tam do konce návštěvy.
sargo: "...a zanechali nejstarší a nejmladší členy rodiny doma odpočívat." - z té věty na mě opět padá přesvědčení, že další dítě leda omylem. 
dj-team: jr: připravím článek o opravě. Snad to nebude číst nějaký modelář.
Sargo: ta věta se dá označit za axiom. Odpovídá libovolnému složení vícečlenné rodiny, aneb pomalu zvykám ženu na další expanzi. Není to fér, ale není to naší vinou 
sargo: Když si vzpomenu na to 100% zapřažení s nejmladším členem rodiny, tak napsat tohle JM, tak mu asi hodím židli na hlavu :oD Na druhou stranu... odvést na chvíli ven potomka, co těžce nese rostoucí zuby, je úleva určitě :o)
Zvykání bych určitě nechala na příhodnější dobu. ;o)
dj-team: a jak tlustá hranice je mezi realistou a cynikem? Není to jen o ůhlu pohledu?
dj-team: Optimisti? Otimista chce mít hoděn dětí v očekávání, že s nima bude zažívat jen legraci a nepřipouští si třeba růst zubů. HA!
sargo: V tom případě lze být optimista před tím nebo potom - ale ne když se to děje a měsíce s minimem spánku se mění na týdny bez jakéhokoli spánku.
Ne, s otcem, který uspává dítě tak, že vedle něj usne, na tohle nelze vést objektivní debatu. 
dj-team: Jedna řve, že jí bolí zuby a rostoucí kosti (to ona takhle popsat neumí). Druhá řve, protože má hlad, prdíky, krkání. Když jedna usne vzbudí druhá tu první - přestože jsou rozděleny. Dnes jsem uspával Majdu já a vyhrál jsem.
Ale diskutovat nechci, bez spánku je to k prdu, v jakékoli kůži.