Jo, zejtra zase do rachoty, naštěstí mám krátkej :).

pro některé čtenáře zlomyslně zvolený nadpis spíše označuje pomůcku, které je součástí textu. pro pány a nóchavce - nenechte se odradit.

Dovolenou si v práci bereme, když si chceme vorazit. Dnes mi docvaklo, že to, co nás v první polovině nástupujícícho týdne čeká, je pravá rodičovská dovolená! Sedíme nyní ve vlastním tichém bytě pouze dva. Já a žena.

Bylo to první město, kdy jsem získal pocit, že bych tam mohl žít. Nechápu, čím to je, ale stejný pocit jsem zažil i při druhé návštěvě po 4 letech.

Chtěl jsem nafilmovat Terezku, jak se pohybuje po dvou, ale po kolenou. Ale baterky byly bez energie. No, snad to ten den vydrží.

Týden po 13 měsících života - stejně jako Majda na den - Tereza začala používat chodidla bez opory o nábytek či ruce rodičů. Když to poprvé učinila majda, měl sjem narozeniny a oba se ženou jsme brečeli dojetím.

Terezčin pokroky mi sdělila Magda telefonicky, anžto jsem byl v práci.

Safra.

A fotky nemám, nějak nato zapomínáme, syndrom druhého dítěte? Musíme to napravit.

Jak tak koukám na datum posledního příspěvku, začíná to být ostuda. Jednou za dva dny dám dohromady téma a pak mne přemůže lenost či jiné povinnosti a nepřispěju nic.

Vždy, když přicestuji do nějaké cizí země, mám skrytou touhu, aby mne během pobytu požádal cizinec o radu na cestu. Beru to jako kritérium splynutí s davem v místě, které neznám.