jre: Zajímavá úvaha. To já podobné ambice nemám, já všude vypadám jako turista (většinou mám baťůžek a foťák kolem krku) tak se mě málokdy někdo zeptá, no i když.... v USA se mne ptali normálně, protože tam se tak úplně nepozná kdo je odkud. V tomto případě bych snad mohl vzpomenout jednu humornou příhodu, kdy se tam nějaký človíček podivoval nad mým přízvukem a říkal "Are you from New York?"
Za to doma v Čechách (a to prosím kdekoliv) se mne na cestu ptají lidé pořád. Zřejmě vypadám důvěryhodně.
jarmik: Souhlasím s potřebou přejít aspoň nějak tu hranici mezi turistou a domácím. Já za to považuju jednak používání místní MHD v co největším rozsahu a potom hlavně každodenní koupi místních novin. To bývá poněkud podivné, když je to v jazyce, který neovládám a prodavač na mě kouká jak na magora, že nerozumim ani ceně novin a chci je číst...
JR: To je strašlivé pokušení komentovat to prohlášení, že jsi vždy turista s foťákem na krku... Musím ale odolat, to bys mi neodpustil
jre: JM: zkus to, tady jsme ostatně na neutrální virtuální půdě...
Trochu jsem si to nadsadil, ale v podstatě to tak je, já prostě nevypadám jako ten co splyne s davem, tak se o to ani nesnažím. Ovšem o přecházení hranic mezi domácími a turisty bych mohl hovořit a psát velmi dlouze. O tom přece cestování je, ne?
jarmik: No, chtěl jsem velice ftipně napsat, že na tom krku máš foťák přinejmenším vždy na úvod zájezdu...
dj-team: jr: no, na dovolený vypadám jako turista, to jo, ale na obchodní cestě se snažím splynout (tedy po formální části, kde člověk s kravatou opravdu zapadne rychle.) Souhlasím s panem JM, že poznámka o foťáku je milá .
jm: referoval jsem o Tvém přístupu kolegovi u snídaně a náramně jsme se pobavili. Takhle hluboko nejdu, jsem kolenovrt a noviny nekupuju ani doma.
JInak tentorkát jsem vzdal úlohu orientovat se v drobákách (umím jich půlku) a hrdě natahuji ruku s k prodavači, ať si vybere. Oni tady mají ceny bez místních daní a až u pokladny se dozvím finální, tudíž nepomáhá čas ve frontě na přípravu drobáků.
jre: Noooo jo, kopnout si do mrtvoly, to jste celí vy..... jak smutné.
Dneska jsem si málem koupil nový foťák. Byla to výborná nabídka z druhé ruky, tak dobrá, že jsem zareagoval už pozdě
Dal jsem si slib, že jakmile prodám auto, koupím si nový aparát. Abych (zase aspoň na chvíli) nějaký měl.
sargo: U pana JM je deprimující, že do těch novin chvíli kouká a pak mi je přečte s tím, že jsou si ty jazyky přeci tak podobné... Jako člověk, který bojuje s každým slovíčkem si to beru vážně osobně
dj-team: maminka ovládá více jazyků, než píši prsty na klávesnici a stejně jsem na to tupej. V Kanadě jsem ve škole uprostřed týdne začal mluvit česky.
What? zaznělo ve třídě.
francouštinu jsem nikdy neměl a musím uznat, že tím, že se v Montrealu mluví více francouzsky, docela jsem se začal orientovat v nápisech. takže panu JM věřím.