Dnes a denně se bavím rozhovory s Madlenkou a Terezkou, kolikrát lituju, že nemám po ruce nic, čím bych jejich "slova" zaznamenala.

 Včerejší fotka zaujala a tak trochu souvisí s dneškem. Proto jsem se probíral vzpomínkama a fotkama.

V minulém týdnu jsem byl účastníkem "debaty", která mne inspirovala k zamyšlení, kolik vlastně potřebujeme regulace. Ostatně současné trudnomyslné období svádí pouze k zamýšlení.

Nějakou hrou osudu jsem dnes zdědil poklad. Je to několik bankovek hlavně z první poloviny minulého století, ale hlavně cestovní pasy mých světáckých praprarodičů. Když uvážím, kolik potomků mají, ale jen já je držím.... Tak  asi takovou z toho mám výjimečnou radost.

V posledních týdnech jsem začal upadat do stavu, který neumím definovat. Mohu jej zkusit popsat: nic mi nechybí, ale zjišťuji, kdybych pracoval na polovic, výsledky jsou stejné a okolí to téměř nepozná. Zkrátka pocit zbytečně vykonané práce, kterou někdo s menší množstvím energie utlumí. Slyšel jsem něco o teorii rosolovitého obalu, kterým Vás obalí oponenti (výborné a politicky korektní slovo pro nepřátele), aby s Vámi měli méně práce.