Gauč

 Včerejší fotka zaujala a tak trochu souvisí s dneškem. Proto jsem se probíral vzpomínkama a fotkama.

V sobotu jsem s mladšíma holkama a ženou navštívil mou oblíbenou babičku. Po dlouhé době jsme tam fotili. Fotili jsme na gauči, který jsem dostal ke svým třetím narozeninám. Tehdá mi ho rodiče umístili do společného pokoje se sestrou, který byl v Krchlebské ulici, v Praze 4. No jo, byl jsem chvilku Pražák už hoodně za mlada.

Poslední fotka gauče, mne a sestry v Praze před stěhováním.

Ten gauč se pak se mnou přestěhoval do Varů a do mých cca 24 let jsem ho měl k dispozici u maminky. Pak jsem se stal dospělým. Pro gauč již více nebylo v bytě maminky místo. Naštěstí se jej ujala babička s dědou a vyhodili ten jejich starý.

Starý gauč jsem ale taky měl rád, slušelo mi to na něm.

Děda si "můj" gauč brzy oblíbil a po obědě na něm rád přemýšlel. Babička na něm sedává denně. Sedáváme na něm rádi všichni. I holky na něm dovádějí (Madlenka). Jen plínky, plínky se dnes používají jiné. I barevné foťáky jsou. Digitální barevné foťáky.

Ten gauč a jeho předchůdce se zkrátka stal nejoblíbenějším prostorem v kuchyni mnoha generací. Je to můj starý kamarád a pokaždé, pokaždé, když si něj usednu, vzpomenu si na dědu, který mne tady na světě nechal s těma mejma asi deseti samejma ženskejma samotnýho kluka. Na den přesně před čtyřmi lety.

Chybí mi. Strašně mi chybí.