Nejsem recenzní typ. Nejsem ani veliký čtenář. Ovšem občas si přečtu recenze jiných a občas si knihu opatřím. V duchu závidím zavilým čtenářům, kteří zvládají. Osud tomu chtěl, že mi byla zapůjčena kniha o jedné výjimečné pilotce. A ta kniha mne inspirovala k článku na blogu, možná pokusu o recenzi, možná jen poukázání na dvě knihy, možná je to jen pouhé zamyšlení.

 V posledních týdnech jsem setkal s něčím, co jsem dlouho nezažíval. Od doby, kdy jsem potkal ženu jistě ne. Jsem totiž asi zamilovanej. Zamilovanej do lítání.

Toto není článek chlubící, toto je článek o tom, že i se třemi dětmi se dá po dvaceti letech naplnit chlapecký sen, pokud chlapec v mezidobí mezi vznikem snu a jeho realizací potká chápající ženu. Já to štěstí mám.

Včera dopoledne mi zazvonil telefon, neznámé číslo.

"Dobrý den, tady paní XY, MŠ, nelekejte se, mám pro vás dobrou zprávu."

Dnes jsem četl na webu nějaký text a navedl mne na myšlenku, kolik lidí mám ve svém okruhu, kvůli kterým bych kdykoli tzv. sedl do auta a vyrazil, kdyby potřebovali.