Dnes jsem mohl pocestovat po naší vlasti vzduchem. No a proč nevyužít materiál jako hádanky?

Co třeba tohle? Sázím hodně na pana radu. Stačí pojmenování jednoho z objektů.

Kvalitu fotky, prosím, omluvte cestovní rychlostí nad 170 uzlů.

Bodování:

Za částečný úspěch jeden bod, za jednoznačné určení místa 5 bodů.

Hablina: 1 bod

Sargo: 1 bod

JR: 5 bodů

Nějak se mi nechce věřit, že jsou naše články tolik komentovány. Přičítám to tomu, že nemám stabilní IP adresu a zrovna tak asi i naši přispěvatelé, Vy. Jinak mne nenapadá logické vysvětlení. Sice mi to lichotí, ale v porovnání s hodnocením blogů jsme žabaři. Všechny mnou monitorované logy tam jsou. Gratuluji a děkuji za přízeň a dosavadní názory.

A stalo se něo, co jsem nečekal. Došlo k volbě nového výboru společenství.

Jasné je jedno, naše dcera miluje dopravní prostředky. Volbu nechávám na ní, i když letuška je mi bližší než průvodčí.

Tímto navazuji na předchozí článek, kterým jsem započal popis mých zážitků z Dolomit v roce 1998, kam jsem se vypravil s nejlepšími kamarády, a který jsem zakončil mou fotkou zhotovenou mým nejlepším kamarádem, který to celé zpunktoval. Je to spolutvůrce stránek island968. Celé to vypuklo přečtením cestopisu od pana cestovatele, pana JR.

Pan JR mne svým posledním článkem tak nadchl, že jsem se vrhl do archivu fotek a naskenoval kupu zážitků z mých nejhezčích prázdnin s nejlepšími kamarády. S úžasem jsem zjistil, jak pečlivé záznamy jsem si tehdá vedl. Je mi líto, že kopíruji téma, ale jeho článek je tak dobrý, že to téma nelze jen tak přejít.

Každý kluk někdy stavěl kit, tedy platikový model. Před časem jsem k narozkám v práci dostal model větroně. Sebral jsem odvahu, vyčkal na zimní večery a započal se stavbou. Majda se ráda přidala, k mé malé radosti.

Rok už nabírá obrátky, tak pracovní jednání probíhají několikrát denně. Chodím domů jetej a dneska mi to asi docvaklo proč. Předem deklaruji, že nechci nikoho dehonestovat, naopak, mám radost, že svět je pestrý.

Bych dokončil celou sérku, dopochlubím se s posledními dojmy z onoho ostrova u Číny (v Číně).

Skoro to dnes vypadá jako grafomanská chvilka, ale rád bych oznámil, že Majda nám dnes oznámila, že za měsíc bude mít další dítě. Pečlivě jsem ji od posledního "porodu" sledoval a mohu prohlásit, že za mé přítomnosti s nikým nekopulovala. Asi si promluvím se ženou.

Ach jo, už abych hledal větší byt a aktuálním se stává otázka většího automobilu.

Našim dětem moc nerostou vlásky. Madlenka ve 2,5 letech má na hlavě místa s nižší hustotou zalesnění a vlásky jemné jako pavučiny. Bohužel žena se stále brání razantnímu řešení s vyholením, proto se mi daří kultivovat Madlenčin porost jen s parcálními úspěchy.

Včerejí den měl být svátečním, vyrazili jsme na polodenní autopěší výlet za lovem pokladů v lesích mezi Louny a Slaným. Pomalu jsem si skládal odstavce pro naučný článek o geocachingu, když jsem udělal hloupou věc.

Je načase zužitkovat připravené fotografie ulovené během mé druhé návštěvy Asie a dokončit vzpomínání na Taiwan.

Majdě jsem vybral a ze společných peněz pořídil koberec s městem.

O to Vás drahé čtenářstvo nemohu připravit, máme doma maminku Madlenku z porodnice. Stal jsem se ve svých 31,5 letech dědečkem vnučky Anežky.

Dnes jsme chtěli využít počasí a ulovit nějaký ten GPS poklad. Žena s mladším prckem se necítila, tak se vypravily do starého bytu cosi poklidit a já s Majdou ven. Autem.

Mr. JM ve svém článku otevřel téma slov, která by měla být uznána při hře ve Scrabble.

... aneb jak vznikla Jágrova mapa.

Starší dcera zjevně přeskočila mnoho fází vývoje, protože dnes oznámila: "Jedu do porodnice, maminko, narodí se mi panenka."

Jak jste na tom s měřiči času? Preferujete zobrazení v číslicích nebo analogové pomocí ručiček?

Už dlouho jsem si neužil projížďku v čerstvém sněhu, dnes to klaplo.

Při třídění modelářského šuplíku jsem nalezl jednu věc, kterou jsem kupříkladu na vojně denně používal.

Nebudu to protahovat, všichni mi pořád lichotí, že holky jsou si velice podobné a jsou podobné tatínkovi. Vyskytují se i hlasité opačné názory, ale já tomu stejně nerozumím. Pokusil jsem se tedy předložit čtenáři podklad k utvoření vlastního názoru.

Přes lehký a zlešující se zánět průdušek a včerejší částečnou ztrátu hlasu jsem dnes konečně vyrazil na kolo, abych prozkoumal naše nové okolí. V zimě jezdím rád, jen se nerad navlékám. Skvostné to bylo ve Varech, za hodinku jsem ujel asi jen 6 km z Vyhlídky na Goethovku zpět, ale měl jsem odpracováno jako v létě 40 km.

Začlo to jednou větou: "Tatínku, já jedu do Žatce." Pronesla ji dcera Magdalena ve věku 2,5 roku v pyžámku s baťůžkem na zádech a vozíčkem plným dřevěných kostek. Dnes.

Nejedná se o nový nábytek, ale o nové slovo naší Majdy. Je to oslovení táty. Nechápu, jak na to přišla. Tak se jí tady pomstím tím, že zveřejním její grimasy zejména ze Štedrého večera. Tak.

Ano, letos nehodláme být těhotní a mladší dítě snad doroste do stav, kdy v klidu přežije jízdu na kole, proto letos konečně vytáhneme tandem.