V poslední době v práci dostávám dost zabrat a stále si říkám, co jsem v minulých životech udělal špatně a komu jsem ublížil, že narážím na takové...problémy. Ale pak to rozplete jedna obyčejná černobílá fotka. Prostě mám nadpozemskou kliku doma v rodině a chci to takhle nechat, prosím!

Díkypřírodě/díkybohu se holkám už dostatečně ulevilo a lze s nima podnikat standardní výpady.

Madlenka pokračuje v tříbení vkusu při aktivní spolupráci na výběru jména očekávané sestry nebo očekávaného bratra a každý den nás zásobuje dalšími a dalšími návrhy. Abychom to měli názornější, začala přejmenovávat sestru Terezku.

"Anglie!" Vykřikla Madlenka dnes při nákupu potravin. V první chvíli jsem se rozhlédl a začal hledat Union Jacka nebo jiný symbol Velké Británie, ale nic.

Nechci vyvolávat nějaké genderové emoce, ale nemohu/nechci nechat uplynout současný stav, kdy informovaní lidé nám přejí: "Ať je to kluk jako buk!" Ale taky nechci provokovat osud, tak opatrně...

Jak jsme se několikráte na blogu zmiňovali, byly obě naše holky v prosinci nemocné.

Včera jsme usoudili, že po nemoci jsou holky stabilizované a můžeme je vystavit kontaktu s pevným skupenstvím vody. Jenomže v okolí Kladna neznáme bobovací svah a sněhu je zde taky "pomálu".

Ano, holky projevily talent ku ovládání hraček ovládaných dálkovým ovládáním.

Dětičky se zjevně z nejhoršího vylízaly, tak o nich alespoň obrazem!