Nálada na psaní není, nálada totiž není vůbec, ale psaní mi chybí, chybí mi hlavně komentáře pravidelných čtenářů. :-) Proto se nepustím do smutnění, ale zkusím něco poučného. "Myslícího".

V minulém týdnu jsem byl účastníkem "debaty", která mne inspirovala k zamyšlení, kolik vlastně potřebujeme regulace. Ostatně současné trudnomyslné období svádí pouze k zamýšlení.

Nějakou hrou osudu jsem dnes zdědil poklad. Je to několik bankovek hlavně z první poloviny minulého století, ale hlavně cestovní pasy mých světáckých praprarodičů. Když uvážím, kolik potomků mají, ale jen já je držím.... Tak  asi takovou z toho mám výjimečnou radost.

V posledních týdnech jsem začal upadat do stavu, který neumím definovat. Mohu jej zkusit popsat: nic mi nechybí, ale zjišťuji, kdybych pracoval na polovic, výsledky jsou stejné a okolí to téměř nepozná. Zkrátka pocit zbytečně vykonané práce, kterou někdo s menší množstvím energie utlumí. Slyšel jsem něco o teorii rosolovitého obalu, kterým Vás obalí oponenti (výborné a politicky korektní slovo pro nepřátele), aby s Vámi měli méně práce.

Občas při statistice našeho hledání použijeme stránku, kde si můžete vygenerovat mapu navštívených států. Přestože nejsem žádný cílený cestovatel, docela mne překvapilo, jak již dokážu začervenit mapu. Měl jsem štěstí. Nicméně některá bílá místa mne lákají nejvíce (Island).