Minulou sobotu se mi podařilo přeprat přírodu a udržet se ve vzduchu bez motoru. měl jsem za sebou svého kamaráda, abych si zvykl na pocit někoho vozit. Ten kamarád je pilot, tak to vlastně ani nebyla další osoba na palubě.

Bo jsem si říkal, že mi to s elektrovětroněm již jde a nepadám, termikům občas i poznám, přistávám chtěně atd, bylo na čase uvažovat, kam se vydat dále. Dalším střípkem do úvahy bylo, že holky koukání na větroně vysoko v oblacích nebaví.

Původně to měly být pěkně drsný víkend. Měli jsme s klukama z ajroklubu pokračovat v rozebírání výrobní haly, která má být naším novým hangárem. Fakultativně byla v záloze rozborka prasete do prázdného mrazáku.

Sice jsme v sobotu více proschůzovali, než prolétali, ale i do vzduchu jsem se dostal, tak to splnilo účel.

Rozhodně bych nerad, aby to vypadalo jako inspirace blogem pana LK. Měl jsem v plánu celý týden věnovat plachtařským závodům v Německu, ale okolnosti tomu nechtěly, tak jsem se s kamarády domluvil, že pokud situace dovolí, sejdeme se na letišti a prolétneme se. Napadlo mne, vzít sebou i rodinu, celou rodinu.