Odpoledne na letišti

Rozhodně bych nerad, aby to vypadalo jako inspirace blogem pana LK. Měl jsem v plánu celý týden věnovat plachtařským závodům v Německu, ale okolnosti tomu nechtěly, tak jsem se s kamarády domluvil, že pokud situace dovolí, sejdeme se na letišti a prolétneme se. Napadlo mne, vzít sebou i rodinu, celou rodinu.

Byla to jejich první návštěva letiště v Mariánských Lázních, kde máme zázemí. Udělali jsme si výlet na druhou polovinu dne s tím, že když bude hnusně, pojedeme zpátky. Sice jsme ujeli 250 km, ale řídil jsem já a holky se vkusně prospaly, aby doteď řádily. Mé dojmy ze střetu dvou světů - rodina a letiště jsou vcelku pozitivní, zatím je to neodradilo. Madle sice vadí hluk strojů, jako je traktor a naviják, ale jednou ji vezmu bez motoru do oblak a třeba ji to nadchne.

Nechal jsem se přezkoušet po přestávce a využil toho, že by létala i vrata od stodoly a provětral jsem Blaníka. Jak se tak peru s variometrem (ukazatel vertikální rychlosti), abych ustředil stoupavý proud, který byl dle očekávání neurčitého tvaru, kouknu nad sebe a vidím tak asi o 200 m nad sebou káně. To znamená, že jsem neustředil špatně. Ale kouknu vedle sebe a 5 metrů od kabiny ve vzduchu viselo druhé. Pro představu - je to jako na dálnici, kde jedete stejně rychle jako auto v pravém pruhu před Vámi. Ve skutečnosti se všichni pohybujete, ale vůči sobě stojíte. My to měli o trochu složitější, protože jsme byli oba dva v zatáčce. Kupodivu jsem mu nevadil a mohl jsem si ho prohlédnout. Co mi lichotilo, že stoupal stejně rychle jako já, vždycky jsem si myslel, že ptáci jsou lepší (upřímně, lepší vybavení mám já, ale on je profík). Nádherný zážitek, foťák si asi začnu brát do kabiny. Zatím jsem si říkal, že se musím spíše soustředit na pilotování, ale v téhle chvíli bych Hablinu náramně trumfnul. :)

Při cestě na letiště (při točení s ptáky jsem se nechal sfouknout větrem a raději jsem se vrátil, na mne padla obloha a padalo to 4-5 m za sekundu dolů. Když si to představíte, je to docela hukot, do toho déšť do plechového trupu, tam jsem vyzkoušel videosekvenci na telefonu.

To praskání alobalu není šum, ale autentický zvuk při průletu deštěm ve stovce za hodinu.

Na závěr pro představu, jak velké letiště ty Marjánky jsou. A to jsou jen torza původních staveb.

(fotky nejdou uložit, tak si předsatvte fotku tří malých holek a obrovského hangáru)