Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.

jre: moc pěkný, taky bych se rád někdy řádného splutí Ohře či jiné řeky zúčastnil. Plul jsem posud jenom jednou, ale zato to bylo prakticky "stopem" kdy mne tam, kde jste končili (tj. u Chebáku) nabral pan Lékárník s (tehdy ještě ne) chotí. Pluli jsme takto spolu až do Drahovic, voda byla těsně pod okrajem lodě... a pak paní lékárníková vystoupila a my s panem MB pluli dál až do Radošova. My dva, soudek červeného vína, slunce, píseň na rtech.... jéjej! To byla paráda.

Myslím, že s dětma je to taky dobrý, akorát holt to chce zkušenosti a ty jsem já tehdá moc nenabral. Seděl jsem vpředu a kameny jsem hlásil vždy až poté, kdy jsme se jim už nemohli vyhnout (tolik k mé krátkozrakosti). Tuším, že jsme se cestou asi dvakrát ne-li třikrát cvakli.