O víkendu jsme já a Madlenka absolvovali již téměř tradiční splutí (toho) Ohře naším aeroklubem. Jízdu po vodě se ženou máme moc rádi, nejsme žádní skalní vodáci, ale díky kamarádovi island968 jsme tento druh trávení volna v přírodě objevili a i když ne do Jiljí, tak to byla součást svatební cesty. tentokráte byla žena upotána k týdenní Danielce, tak jsem nepohrdl společností Magdalenky.
Magdalenka byla asi tak o dvacet let mladší než druhý nejmladší člen výpravy, ale nesla to statečně, nijak nás nebrzdila ani neurychlovala. začalo to pátečním večerem, kdy jsme se nechali ženou odvézt do kempu v Kynšperku nad Ohří, pak jsem viděl naše auto odjíždět, zvláštní pocit. Zůstal jsem sám s Majdou a kamarády. Nu, postavili jsme stan, vybalili spacáky (Majda má už asi dva roky svůj vlastní) a valili do hospody, abychom nasáli tu správnou vodáckou atmosféru.
Ona Majdalenka totiž hrozně baštila seriál Proč bychom se netopili, proto chtěla zažít úplně všechno a pořád vyhlížela Křižáka.
V bufetu jsme se setkali s neuvařitelně ožralým výčepním, ale ocenikli jsme jeho bílou košili a objednávali jsme si v dávkách (po dvou pivech). Magda mi snědla držkovku, tak dobrou, že jsem si ji dal ještě dvakrát. Druhý den jsem trochu litoval.
Ráno přivezli lodě, plastové, sbalil jsem, zjistil jsem, že máme rozbitý plynový vařič a Magda přišla o část atraktivity zájezdu - vaření v ešusu. Ale stravovali jsme se nakonec komerčně, takže hlad nebyl. madlenka si oblékla svou krásnou značkovou záchrannou vodáckou vestu a usedla na háčkovské místo. Já si sestavil kajakové pádlo a usedl vzad kanoe. Sice to k sobě nejde, ale nakonec se to ukázalo jako velice efektivní i efektní. Rychlost jsme měli stejnou i vyšší co ostatní lodě, Madla se mohl kochat. Má to jen jednu nevýhodu, při mém stylu při nižších frekvencích mi po pádle stéká voda do lodi. Ale ovladatelnost lodi je rozdílná, přijatelná, při některých obratech nesrovnatelně lepší, rozhodně to využiju příště. Navíc se to pádlo dá proměnit na dvě téměř kanoistická rozpojením a nasazením koncovek.
Plavba trvala dva dny a byla zakončena ve Varech pod Chebákem. V neděli to mělo stinnou stránku, rozhodl jsem se projet jeden kamenný zpěněný stupeň a nabrali jsme si asi 5 čísel vody do lodi, Magda logicky vlnou promočená. trochu ji to rozhodilo náladu a musel jsem ji převlékat do suchého, při té příležitosti jsme museli čůrat a já při vyloďování zahučel do řeky po prsa. Bylo to ráno a bylo to studené. Pak mi Majda vylila pivo do lodi a zkazila si tím sama celé dopoledne (doslova - mě to bylo jedno, ale byla to Plzýnka a Majda si exkluzivitu uvědomuje, nekřičel jsem).
Fotek moc nemám, protože jsme před plavbou zjistili, že náš rodinný fotoparátní přístroj odešel do věčných lovišť. Původně to vypadalo, že fotí, ale jen neukazuje fotky na displeji, tak jsem si říkal, že to je focení jako za analogu - prostě čekat na vyvolání, ale vyvolání ukázalo stejné fleky jako displej. Proto jen zamlžené fotky z telefonu.
Magdalenku si pamatovali všichni vodáci. Pomáhala jak mohla, téměř nefňukala, byla nadšená a příští rok přibereme Terezku a maminku. Raft? Já jsem zjistil, že jet vodu se ženou je pohodlnější (dělíme se o práci), to přenášení barelů a lodi přes nesjížditelné jezy mne stálo hodně sil.
No a ty fotky.
Méďa Pusík a jiný tisk před spaním (lidovky normálně nečtu, nepřešel tam zrovna pan TN?)
Je hezčí pohled na vlastní dítě?
Jedna aranžovaná před vyplutím (barely neusazeny).
Ten most nemá chybu, keška Fyzika pod mostem odlovena!
V Lokti jsme byli po tom převlékání. Hrad je hezký ze všech stran.
Skoro jako pískoviště.
Zájezd se nám moc líbil, doporučujeme všem. Zejména s námi. Máme totiž kliku na počasí, doposud jsem na vodě nezažil déšť.