Historicky první a asi poslední recenze

Knihy téměř nečtu, ale o tuhle se musím podělit. Část čtenářstva jistě potěší. Pilsner Urquell Pub Guide. Už jen to spojení němčiny a angličtiny v názvu je přece výjimečné.

Při své první návštěvě plzeňské katedrály piva jsem pod tíhou skvělého marketingu přešel z gambáče na plzýnku (a snížil tím spotřebu piva při stejných nákladech domácnosti). Prostě mi začala chutnat a koneckonců ji pil už můj děda, rád. Při druhé návštěvě si odnáším tyto postřehy:

• slečna průvodkyně Monika S. učarovala celé naší delegaci
• pivo dle původní receptury chutná a vypadá jako stáčený Mušketýr z Krušovic, ale to je jen důkaz mého laictví
• smrad ze sladu, který mi vadil, kdykoli jsem minul již dnes bývalý karlovarský pivovar, mi dnes voní
• padlo mnoho hlášek z Postřižin
• kachní stehno se v žaludku rozkládá 12 hodin, vedle té klobásky, uzeného a pečeného kolene to jistě bude déle
• být řidičem na návštěvě pivovaru je smutné. Potkalo mne to již podruhé.
• v pivovaru testovali kofolu a prý je to velice dobrý čisticí prostředek na trubky. Dvacka je po dvou dnech jako nová, kdysi jsem to slyšel o dvaceťáku, ale asi to bude podobná slitina i receptura.
• V lahvárně naplní 120 tis lahví za hodinu. Přemýšlel jsem, kolik minut to běží kvůli mé celoživotní spotřebě.

Obdržel jsem útlou brožurku, kde když nasbírám 50 razítek, mohu vyhrát pivo na rok zdarma. To se mi asi nevyplatí. Ale jsem stále blíž a blíž pořízení výčepního zařízení, nevyhovuje mi pít pivo po půllitrech, stačila by třetinka, ale kdo by si kupoval předražený třetinky, nebo vylejval dvě deci z půlitru, že?