Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.

sargo: Já jsem trapasu vzdorná! Nehnu brvou jsouce poblinkána, ni tváří v tvář hysterickému výstupu, nepřipadám si trapně ve chvíli, kdy Jáša přistoupí k vozíčku a ptá se, kde má paní nožičky, ani když si povídá s cizí paní a v půlce hovoru, po soustředěném pohledu do obličeje, jí k její "radosti" přestane říkat "teto" a začne s "babí".