Maminko, já chci pindíka

Když tuto úžasnou větu prohlásila Madlenka poprvé(je to už nějaký čas), byly jsme právě v obchodě. Zpočátku jsem si myslela, že jsem špatně slyšela, proto jsem se opakovaně (haha) ptala, co že to vlastně chce.

Několikrát (a jako na potvoru zřetelně) zopakovala, že chce pindíka, začala jsem se obávat, co z toho nakonec bude. Ještě to "dokončila" , prý chce toho pindíka, co jí občas dávám!!! Já???! Začala jsem si uvědomovat kradmé a zvědavé pohledy kolemjdoucích či stojících lidí, paráda. K mé velké úlevě jsme se nakonec dobraly toho, že se opět jedná o jídlo:), chtěla totiž Kinder pinque, a protože to neuměla vyslovit, překřtila ho na "pindíka". Dneska už v klidu odpovídám, že pindíka občas může, ale opravdu jen občas:)

Dětská fantazie je nezměrná, stále nemůžu pochopit, na jakém principu funguje asociace určitých věcí, někdy je to vážně síla. Jednou jsme šly na procházku a viděly po chodníku poskakovat jakéhosi ptáčka, ukazovala jsem ho Madlence, ona pořád nějak nemohla pochopit, co mysím. Nakonec se rozzářila a prohlásila:"Ptáček, jako má táta!" Ještě že tam tehdy nikdo nebyl...

Výčet Madlenčiných "špeků" by byl dlouhý, navíc si je (bohužel) všechny nepamatuju, budu si je muset psát:) Včera mě naprosto uzemnila, doslova paralyzovala další hláškou. Byly jsme na pískovišti, Mája si hrála, vedle ní asi dvouletý chlapeček si "hrál" s ní. Jako každé dítě toho věku jí bořil všechno, co pracně vytvořila, nakonec to Majda nevydržela a naštvaně mi řekla:"Maminko, chlapeček mi to celý rozmr..l!" Chvilku se o mě pokoušely mdloby, pak jsem se jí snažila vysvětlit, že je to opravdu (ale opravdu) ošklivé slovo. Vtipně jsem se zeptala:"Kde jsi to slyšela, copak to někdo říká???" V tu chvíli jsem si uvědomila osudovou chybu, které nešlo zabránit. Mája se celá rozsvítila a prohlásila :"Táta!" Jen doufám, že ostatní maminky a babičky byly v dostatečné vzdálenosti, abychom mohly ještě někdy na písek...

Paní DJová

Ŕíkala jsi něco ?