Včera jsem s partou nejmenovaných kamarádů, provedl historicky první videokonferenci z naší domácnosti a možná z celé bytovky i ulice. To začalo tak.

Mám hodně přátel a  jsem za to rád. Mám navíc hodně přátel furiantského ražení. Hodně přátel furiantského  ražení navíc umí dotáhnout hec do finále, proto věta: "Pořídíme si včely!" pronesená v oblíbeném restauračním zařízení, byla jasná. Byl to plán.

Do manželství jsem v oblasti kempovacího vybavení vstupoval s takovým tím půlkulatým stanem ze supermarketu, který v devadesátých letech měl každý. Vzhledem k jeho zatížení několik týdnů v roce nevydržel déle než deset let a byl nahrazen krásným moderním, který nestál majlant, ale splňoval základní požadavky:

Zjišťuji, že se věnuji stále více činnostem, které se vymykají průměru, možná si něco dokazuji, možná to tak má být, každopádně cítím, že to dítě uvnitř mého nitra o sobě dává vědět. :-).

 Když jsem před dvaceti (ano, v lednu to bude dvacet let) začal s leteckou amatérskou kariérou, učili jsme se v rámci teorie různé formy plachtařského poletování. Termické lety, lety na svahu a rovněž létání ve vlně. To třetí bylo pro mne jako sci-fi. Tři roky po revoluci, 16 letech a ve druhém ročníku gymplnázia jsem si těžko uměl představit, že jednou s vlastním letadlem okusím vlnu.