Prvně na gumě

Zjišťuji, že se věnuji stále více činnostem, které se vymykají průměru, možná si něco dokazuji, možná to tak má být, každopádně cítím, že to dítě uvnitř mého nitra o sobě dává vědět. :-).

Co jsem poznal partu okolo historických větroňů, dalo se jen čekat, kdy se mi podaří vyzkoušet původní způsob startu na tzv. gumě. Přátelé z Rané pořádali kurz pro tento způsob startů, tak jsem se přihlásil a absolvoval. Bylo krásné počasí, třicítky, to je ideální pro fyzickou námahu na poli beze stínu. Takže jak se na té gumě létá?

Je to dřina.

To se sebere dostatečné množství dobrovolníků, kteří čapnou dva konce gumového lana, které je schopno se 4,5 x natáhnout. Toto gumové lano je uprostřed upevněné k větroni a ten je zajištěn na zemi proti pohybu. Ve větroni sedí pilot a na povel startéra je gumové lano napínáno, až se dobrovolníci zpětným tahem gumy téměř zastaví. Poté je větroň uvolněn a vystřelen proti obloze. Větroň má pouze lyži a po té trávě díky síle lidí vystřelí jak navoskovaná lyže po firnu.

My to trénovali na rovince, původně se větroně střílely z kopce, ale na to nebyl čas, létat ve vzduchu můžeme jindy, tentokráte šlo o ten pocit, že to umíme skoro jako naši předkové.

Nutno uznat, že se strašně nadřeli, v době motorizovaných větroňů nám to připadá jako bláznovství. Když se mne kdokoli zeptal, proč jsem to dělal, neumím odpovědět, nemá to racionální základ, ale moc se mi to líbilo a mám na co vzpomínat.

Ostatně, vše nemusí být racionální, hlavně když to má smysl, nebo ne?

Povšimněte si, jak si volnou rukou držím klobouček.

Na závěr víkendu jsem se svezl v historickém ultralehkém kluzáku, které je težký pouhých 67 kg. Dokonce má tak křehkou podlahu, že se stojí na zemi a po usednutí se "pumovnice uzavře".

Sedět v tomhle 300 m nad zemí je zvláštní pocit, létá to okolo 40 km/h, krásné, ale přiznávám, že jsem se subtilnosti konstrukce v té výšce bál.

Shrnuto a podtrženo, jsem za tu partu okolo Plachtařského oldtimer klubu rád. Je to parta, kam se rád budu vracet.

A video pro zájemce: