Ke konci mé oblíbené dětské knížky Proč a jak od pana Joe Kaufmana je ilustrovaná dvoustrana, kde jezdí auta a jiné dopravní prostředky, které se řídí samy. Dnes jsem byl svědkem toho, že to už není daleko. Vyzkoušel jsem u firemního Superbu druhé generace systém automatického parkování podél chodníku do mezery mezi dvě jiná vozidla.

...abeceda? Už to tak vypadá.

V poslední době v práci dostávám dost zabrat a stále si říkám, co jsem v minulých životech udělal špatně a komu jsem ublížil, že narážím na takové...problémy. Ale pak to rozplete jedna obyčejná černobílá fotka. Prostě mám nadpozemskou kliku doma v rodině a chci to takhle nechat, prosím!

Už nás Velký bratr má a prezentuje nás bez našeho souhlasu!

Už cca 32 hodin se potýkám s projevy nějaké choroby (snad chřipky) a postel opouštím jen k vyměšování. Takový rekord v ležení si nepamatuju. Kupodivu to docela utíká, neboť tělo vyžaduje spánek. Jak už to tak u mne bývá v takových stavech těla, v noci se mi zdají podivné sny.

Díkypřírodě/díkybohu se holkám už dostatečně ulevilo a lze s nima podnikat standardní výpady.

Nepatříme mezi exhibicionisty ani opečovávatele plechového přibližovadla, ale nemáme páté dveře u auta bez rodinných vylepšení a při svých cestách si aut všímám a mám dojem, že z pátých dveří nebo čela kufru se dá dost vyčíst. Pokusím se znázornit na našem příkladu.

Nedělá se to, kopírovat témata, ale článek u Chachiny mi evokoval vzpomínku na ranné dětství v podkrušnohroské vísce, tak se podělím o fotografii malého DJ v houpacích kohoutech, které postavil a namaloval strýc mé maminky, který pochází z Vysočiny.

Madlenka pokračuje v tříbení vkusu při aktivní spolupráci na výběru jména očekávané sestry nebo očekávaného bratra a každý den nás zásobuje dalšími a dalšími návrhy. Abychom to měli názornější, začala přejmenovávat sestru Terezku.

"Anglie!" Vykřikla Madlenka dnes při nákupu potravin. V první chvíli jsem se rozhlédl a začal hledat Union Jacka nebo jiný symbol Velké Británie, ale nic.

Nechci vyvolávat nějaké genderové emoce, ale nemohu/nechci nechat uplynout současný stav, kdy informovaní lidé nám přejí: "Ať je to kluk jako buk!" Ale taky nechci provokovat osud, tak opatrně...

Jak jsme se několikráte na blogu zmiňovali, byly obě naše holky v prosinci nemocné.

Včera jsme usoudili, že po nemoci jsou holky stabilizované a můžeme je vystavit kontaktu s pevným skupenstvím vody. Jenomže v okolí Kladna neznáme bobovací svah a sněhu je zde taky "pomálu".

Možná je již správný čas rekapitulovat náš pokus o provoz vozidla jiné než domácí výroby.

... kdo vymyslel pojem RANNÍ nevolnosti.

Takhle to asi bude vypadat počátkem července. Myslím tím podstavec pod bývalou sochou.

Foceno ze STOJÍCÍHO VOZIDLA mobilním telefonem.

Ano, holky projevily talent ku ovládání hraček ovládaných dálkovým ovládáním.

Dětičky se zjevně z nejhoršího vylízaly, tak o nich alespoň obrazem!

Přestože nehromadíme podlouhlé krabičky u televize, nějak nám digitalizací narostl počet ovladačů na 3. Koukat se na TV znamenalo obstrukci najít je po bytě (některé funkce bez ovladače prostě nedáme), vzpomenout si, kde se co zapíná a pak namířit správným ovladačem na správnou krabičku. Hovořím o TV, domácím kinu a set top boxu. I nazrál čas pro optimalizaci.

Odpoledne jsem si zal foťák a zdravější půlku dětí a vypravil se na procházku. Po cestě jsme zkontrolovali auta, jestli jim neublížily nějaké ty boucháky a co myslíte. Na citroenu máme na každých dveřích půlmetrovou rýhu v laku. Chtěl bych vidět člověka, který má žaludek na to poškodit nějakou věc. Natož cizí.

Nebrečím, je to spotřební věc, jméno autu kvůli podobným raubířům nedáváme, ale