Už několik sezon na konci prázdnin jezdí náš ajroklub Ohři. Je to příjemná záležitost, skvěle organizovaná, počasí výtečné. A loni jelo hodně singl posádek, proto jsem se nebál vzít 4letou Magdalenku jako nehrajícího háčka, sobě vrazit do ruky kajakové pádlo a pokusit se vyrovnat s osudem. Madlence se to moc líbilo, že chtěla jet zase. Letos.

 Ani ne tak kvůli změně pohlaví, s tím jsem tak nějak za ta léta spokojený, ale ty jejich prázdniny. Mají je tak pestré, to jsem neměl já a asi ani žena za celý život.

Dnes mě Terezka zastihla v kuchyni při přípravě oběda, významně se podívala na ručičku, kde se jí houpaly tátovy hodinky, které jim věnoval na hraní.

Madlenka s Terezkou si spolu dost vyhrají, od panenek přes různé hry, skládačky, autodráhu, vláčky až po vaření... Vedou u toho často takové řeči, že se nestačím divit...

Uznávaný bloger JarMik označil naši společnou a námi vysoce ceněnou procházku za pokus! Budiž. Nebudu polemizovat, protože o to nejde. Důležité je, že děti ani tak neocenily hrátky s lopatkou tzv. malou honibodkou, ale oslovilo je logicky dětské hřiště. Dovolte nám trochu doprovodit obrazově.