V posledních týdnech jsem začal upadat do stavu, který neumím definovat. Mohu jej zkusit popsat: nic mi nechybí, ale zjišťuji, kdybych pracoval na polovic, výsledky jsou stejné a okolí to téměř nepozná. Zkrátka pocit zbytečně vykonané práce, kterou někdo s menší množstvím energie utlumí. Slyšel jsem něco o teorii rosolovitého obalu, kterým Vás obalí oponenti (výborné a politicky korektní slovo pro nepřátele), aby s Vámi měli méně práce.

Občas při statistice našeho hledání použijeme stránku, kde si můžete vygenerovat mapu navštívených států. Přestože nejsem žádný cílený cestovatel, docela mne překvapilo, jak již dokážu začervenit mapu. Měl jsem štěstí. Nicméně některá bílá místa mne lákají nejvíce (Island).

Původně jsem chtěla tento článek nazvat Óda na manžela, ale to bych mu nemohla udělat.

 V posledním roce jsem se trochu začal zabývat i krizovým řízením. Dobrovolné to nebylo, ale moc jsem se ve firmě nebránil. V tomto týdnu jsem zažil školení pořádané britskou agenturou. V rámci tohoto školení jsme simulovali katastrofu.

 Možná moderní věc, ale grafická zkratka je důležitá. Dle mého názoru.