Můj strach z létání byl letos překonán a usedl jsem do větroňů. "Vybál" jsem se a po zimě otrkal a nyní již vzhůru do přeletů.

Jak tak třídím data a mezi daty fotky, prohrábl jsem se fotografiemi z letošného polétání. Asi to bude vícero článků i nějaký klipík, ale dnes bych se rád zmínil o jedné zajímavosti. a tou je rozdíl v bavorské a české krajině.

Větroň je dopravní prostředek, který je konstruován k přistání mimo letiště. Přece jenom se u něj předpokládá vyšší pravděpodobnost, že se zkrátka nedoletí do cíle.

Minulou sobotu se mi podařilo přeprat přírodu a udržet se ve vzduchu bez motoru. měl jsem za sebou svého kamaráda, abych si zvykl na pocit někoho vozit. Ten kamarád je pilot, tak to vlastně ani nebyla další osoba na palubě.

Bo jsem si říkal, že mi to s elektrovětroněm již jde a nepadám, termikům občas i poznám, přistávám chtěně atd, bylo na čase uvažovat, kam se vydat dále. Dalším střípkem do úvahy bylo, že holky koukání na větroně vysoko v oblacích nebaví.