Když jsem před dvaceti (ano, v lednu to bude dvacet let) začal s leteckou amatérskou kariérou, učili jsme se v rámci teorie různé formy plachtařského poletování. Termické lety, lety na svahu a rovněž létání ve vlně. To třetí bylo pro mne jako sci-fi. Tři roky po revoluci, 16 letech a ve druhém ročníku gymplnázia jsem si těžko uměl představit, že jednou s vlastním letadlem okusím vlnu.

Chtěl jsem mít v kanceláři fotku dětí, ale pořád to nebylo ono.

 V posledních týdnech jsem setkal s něčím, co jsem dlouho nezažíval. Od doby, kdy jsem potkal ženu jistě ne. Jsem totiž asi zamilovanej. Zamilovanej do lítání.

Toto není článek chlubící, toto je článek o tom, že i se třemi dětmi se dá po dvaceti letech naplnit chlapecký sen, pokud chlapec v mezidobí mezi vznikem snu a jeho realizací potká chápající ženu. Já to štěstí mám.

Jako upomínku na letecký den v Chebu jsem dostal vytištěnou fotku ze svého průletu.