Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.

jr*: JE to paráda, jo, jo. Já už tomu podlehl dávno, akorát je to pro mě halt vzácnost, max. 1-2x do roka.

Já se vždycky nejvíc zorientuju (pokud se zorientuju) podle vody - řeky, přehrady, rybníky a tak. Ty bejvaj vidět dobře. Pak se chabě snažím rozvzpomínat na mapu a zhruba tak odhadovat, kde asi jsme. Nejvíc mě štve, že tam nikde není "namalovaná" hranice, jako v atlasu. Člověk prostě nepozná, že už je třeba v Německu a furt ještě hledá Mariánky, nebo tak něco, co bylo ukázáno v letadle na tom displeji (když tam nějaký je).
Na druhou stranu je to právě to poselství - žádná hranice tam prostě není, tu jsme si jenom my lidi načmárali do map.
Jejda, jen žádné filosofování...