Lehké předvánoční trauma

Obecně vánoce nijak nepreferuji, i když si připouštím, že s dětmi to má novou dimenzi. Co mne ale dosti stresuje, je výběr stromku. Nejlepší to bylo, když nám jej sehnal švagr. Ale nejde o peníze.

Vždy si vzpomenu na toho cca dvanáctiletého kluka v zelené bundičce s vložkou (celé) z NDR, jak s o něco mladší sestrou na štědrý den dopoledne byli vysláni maminkou, která uklízela, smažila, protože otec zklamal a nějak vypustil, aby zakoupili stromek. Bylo to už dávno, v KV bylo v tu dobu těžké sehnat kvalitu. Dodnes vidím výraz v ostře řezaném obličeji toho chlápka, jak mi tvrdil: "Dám Ti pár větví a to navrtáš."

Není to moc smutná příhoda, ale od té doby jsem se snažil vždy podobné situaci, kdy už nebude na výběr, předejít. Ne vždy se to podařilo a na čas mne zachránila epizoda s umělým stromečkem.

Nyní je jiná doba, všeho je dost, času o poznání méně, ale není problém včas zakoupit stromek. Jakmile se, ale začnou rojit ony ohrádky se stromečky v síťkách, znám hezčí pohled. Žena sveřepě trvá na tom, abychom měli přírodní stromek, já to respektuji, přesto každý rok volám z ohrádky, jestli i letos musíme mít stromek.

Pak rychle nějaký vyberu a schválně si beru krypla s výmluvou, že stejně bude stát u zdi a větev navrtám. Stejně mu to sluší. Letos to mám za sebou a je to paráda. Zase rok klid.

Příště si zkusím vzít Majdu a pomůže mi.

P.S.

Babička z otcovo strany měla ve své půlce dvojdomku v Ostrově v rohu obýváku borovicovou větev vetknutou do zdi. To se mi jako prckovi moc líbilo. Dvě tři koule, řetěz...