4 STRUNY

Článek Járy mne inspiroval k drobnému zamyšlení, jak se vlastně stavím k té nastávající 40 já.

Něco se děje. Je vše jasnější, s dětma docela domluva, je na pivo. V práci práce, ale za peníze a umím se s ní vypořádat. Koníček mi řehtá a žena je pohledná. Nebýt tuku a nadváhy, tak je vše růžové. I proto jsem se asi i rozhodl, že se naučím na nějaký nový nástroj, na banjo.

Nejsem žádný přirozený hudebník. Chodil jsem sice celé dětsví do LŠU později ZŠU a učil se hře na různé dechové nástroje. Chtěl jsem trubku, ale tam jsem se nějak nedostal a byl jsem přeřazen na lesní roh. Začínal jsem na zobcové flétně, pak půlrok fanfárová trubka, abych přešel ze zobce na nátrubek a pak lesní roh. Údajně nejtěžší žěsťový nástroj z pohledu techniky mimických svalů. Asi jo. Má totiž velice úzký nátrubek. To je to na ústech. Sice jsem ve finále pohrával s orchestrem dětským dechovým i na kolonádě v KV, ale žádný virtuos jsem nebyl, bo mám pysky spíš na tubu a neměl jsem tu správnou sebekontrolu pro pravidelné cvičení. Ale nástroj miluju, jeho zvuk mi připomíná lesnické kořeny mé rodiny. Dnes na lesní roh hrát nemohu, před lety jsem to vosolil a poškodil jsem si pojistný vetnil mezi nosní a ústní dutinou. Dneska mi to po chvilce hraní přestane těsnit a tlak uchází nosem.

Jeden čas těch zapůjčených nástrojů bylo doma více, než žena chtela. Zde i s banjem v pouzdře.

V dospělosti jsem chtěl být užitečný někde na kalbě, u ohně, ale kytaře jsem moc nikdy nedal. Něco jsem se na sestřině kytaře naučil podomácku, ale úraz v roce 1999 na levém zápětí mne omezil v hybnosti, tak nic moc. Vrhl jsem se tedy na nástroj dechový skladný méně náročný na tlak vzduchu a objevil jsem foukací harmoniku. Cvičil jsem a cvičil a při stavu střední opilosti umím doprovázet kytaru v potřebné tónině. Největší problém byl, že celý život jsem hrál z not a najednou jsem měl hrát na ucho. Při hře na harmoniku musím mít tedy zavřené oči. :-) Ale tak nějak to jde a snad je to lepší, než kdybych zpíval.

Každopádně nutnost soustředění mi vadila, nebylo to ono. Když objevil jsem banjo a řekl si, že by to mohlo být ono. Je to vlastně bicí nástroj, kdy na lesní roh jsem v dechovce taky hrál doprovody a mohlo by to být "podobné". Zapůjčil jsem sobě banjo čtyřstrunné a začal zkoušet a ladit.. Jenomže zvuk, ten se mi nelíbil. Vrátil jsem banjo a nechal to být.

Později u kamaráda jsem viděl elektrickou kytaru. Tak mu říkám, jak hledám nástroj a on mi ji vnutil do ruky. Krásně se mi to drželo, lépe se to mačkalo než španělka a byla zapůjčena. Když mi poradil, ať si ji naladím jak solista Stounů do G, smál jsem se nahlas. To se kytara naladí, že bez mačkání levou rukou zahraje akord G. No a pak stačí mačkat všechny struny na stejném pražci a ono to hraje příslušný akord. Najednou jsem dokázal zahrát podle písmenek skoro každou kotlíkářskou písničku. 

Říkám to v práci kolegovi multiinstrumentalistovi, který má pysky na tubu a hraje na tubu a říká: "Zkus basu, to je bicí nástroj a hraješ dle písmenek."

No a bylo vybráno. Mám doma více než rok basovou kytaru, již druhé kombo a po večerech si basuju. Jsem ve fázi, že umím "zahrát" dle zpěvníků pro kytary, snažím se pilovat přechody a občas si zaduním s kamarády u ohně, zatím ve fázi učedníka. Asi to o moc lepší nebude, ale nepotřebuji s nikým soutěžit. Mám radost, když mi tam prsty běhají tak nějak samovolně. Když se daří :-).

Začalo to zobcovou flétnou, ale když si holky chtějí zazpívat s YT nějakou modernu a táta jim k tomu přibrnkává, je nám dobře. To s hornou (lesním rohem) fakt nejde.