V sobotu se podařilo vybojivat drobné vítězství začínajícího instruktora.
V sobotu se v KV běžel půlmaraton, kromě pana JM tam byli kamarádi DK, PK, EK a jistě další. Maminka fandila, naše holky zůstaly bohužel zavšivené doma v karanténě. Já využil KVOP a strávil jsem víkend na letišti v Chebu. Volno a příhodné počasí nahrály tomu, že jsem se panem VM, který je mým prvním žákem na větroni, vydali na povinný přelet. Musí se doletět 100 km daleko, ale je dovoleno letět 50 km daleko někam a pak zpět.
To se ale lehce řekne, pokud se to neletí na veteránu.
Pan Ing. VM zaujat pilotáží.
My letěli historickým větroněm Schleicher K7, jehož klouzavost tj. dolet z jednoho kilometru, byla v době výroby v roce 1962 dobrých 26 km. Po těch letech to je jistě méně a já ji odhaduji lehce nad 20 km. Čili na překonání 100 km jsme potřebovali postupně nastoupat 5 km. Ale my se učíme, tak to bylo potřeba o dost více. Osobně jsem byl již mnohem dále, ale s lepší technikou, třeba s naším Fandou a i v lepším počasí.
Náš Franta, však jsem o něm již psal. Veterán, letos mu bude pade, tak si ke společným devadesátinám nadělíme novou vysílačku. Ten den na něj nedošlo, v pozadí K7 "Kačenka", hlavní spolupracovnice. Foto ze soboty.
Podařilo se, ale dvakrát jsme byli docela nízko nad letištěm v Tachově připraveni přistát a v Marjánkách jsme vlastně přistávali, když se vždy příroda ustrnula. Počasí bylo zajímavé. Chvilku dobré, pak se slily mraky, zatáhlo se a pak se udělala zase díra (modré nebe bez mráčků), kde se nic nedělo. Průběh byl velice rychlý a v pomalém letadle to bylo znát. Museli jsme tedy létat vždy v té třetině oblohy, kde bylo počasí dobré. Ta třetina však nechtěla být tam, kde jsme chtěli my.
Šmodrchance jsou vždy místa, kde jsme nabírali výšku kroužením v teplých stoupavých proudech, je krásně vidět kroužení nad letišti Tachov (tam i zpět), Kříženec a M. Lázně (kdysi největší dopravní letiště státu po Kbelích a kde se dnes již bohužel pasou krávy).
Když si vzpomenu, na pana JM, který se honil s fotbalovým trikem v relativně teplém počasí, my jsme se honili rovněž s vlastním egem a zákony přírody a mrzli, neboť ono 2 km nad mořem je nižší teplota, ve stínu mraků tuplem.
Profil trati, pokud je žlutá čára blízko země, je pilotovi teplo, protože hrozí přistání. Druhý graf je změna vertikální rychlosti a spodní je graf horizontální rychlosti. Fakt to nemá velký rozptyl rychlostí.
Ale podařil se cíl, pan VM se významně zlepšil, užili jsme si. Ale unavení jako koťata. Sobota zjevně patřila plnění chlapeckých přání někde mezi nebem a zemí. Musím uvážit, zda chci vyměnit posedávání nad zemí za dusání po zámkové dlažbě :-), jak doporučil pan JM.
Stres a následná extáze je asi podobná.