Významný den

Mé nejbližší okolí i kamarádi dosáhli čtyřicítky, mám ještě dva roky čas, ale projevy "poločasu" se i u mne projevují. Projevy přelomu věku jsou různé, někdo začne cvičit, někdo zblbne, narazí milence, běhá maratony, rozvede se, někdo si uvědomí banalitu. Na dnešní den jsem se těšil, žena se na den a noc vzdálila na sraz spolužáků z VŠ a já měl tým pro sebe. Dnes jsem měl demonstrovat schopnost uvařit, uspat, ošetřit.

Těšil jsem se, zakládám si na tom, že péči o potomstvo zvládám. Proto jsem v předstihu sondoval, co by potomstvo rádo realizovalo a jejich odpovědí bylo: "Táto, něco uvaříme!" Zde malá odbočka, jak jsem se učil vařit. Sám. Začátky byly ryze samoucké a až po vojně došlo k předávání zkušeností od předků. Takže žádný velmistr ani nemohu být. O to větší odvahu ve vaření mám :-).

I přemýšlel jsem o menu a napadla mne logická Martinova husa. Husu jsem tedy pořídil a požádal dceru nejstarší, ať zjistí recept na červené zelí. (Drůbež upéct umím, dokonce peču i přes noc, ale zelí a knedlík, zatím nikdy.) Já si zjistil recept na knedlík a snad není lepšího knedlíku, než knedlíku toho rodného, karlovarského. Byl jsem tedy připraven. Na křest :-)

Když v moment odchodu ženy na víkendový výlet se ozvala nedaleko bydlící sestřenka, že musí k lékaři na pohotovost a potřebuje ohlídat dva prcky (1 a 3 roky). Pche, levou zadní. V tu chvíli husa (na neděli) v troubě, na plotně dva vývary (husí s droby na oběd a hovězí ze zbytků oběda do mrazáku), na třetí plotýnce pro holky hovězí nudličky se zeleninou (bo husa je přece na neděli na návrat ženy). Nafasoval jsem a měl jsem radost, že alespoň 4 děvčátka byla naředěna jedním chlapcem, i když s 14 měsíčním prckem moc nepokecáme a vyžadoval neustálý osobní kontakt (chování). Do toho hory nádobí, požadavky dětí, obavy z horoucích nádob a jiných nástrah bytu, kde žijí již děti, které nemusí být pod dozorem (nože, nůžky, tužky).

Musím vyznat uznání ženě, dneska všechny naše dcery čtou (i ten malej prcek ze školky fakt čte!) rozumí pokynům, respektujou, ale dříve to měla asi drsné. Ale ten výsledek, když se sestřenka vrátila od lékaře a viděla mne jako vládce situace v klidu (drobky od krmení prtěte utřely včas dcerky), degustovala výsledek. To se nedá NIČÍM vykoupit. Ale proč je dnešní den významný?

• Uvařil jsem poprvé knedlík a ne ledajaký knedlík, ALE ROVNOU knedlík karlovarský. Z obou várek stravitelný a hodný přídavku.
• uvařil jsem poprvé červené zelí (tady to neberu jako nějaký veleúspěch)
• koupil jsem Babettu - vrchol dne. Babettu jsem chtěl asi od dvanácti. Simson je sice Simson, ale bába je taky kus historie. Splnil se mi takový malý sen. Babetta je dneska něco z minulého století, ale v minulém století to pro mne bylo něco mimořádného. Stejně, jako dnes na chebském letišti jezdím na východoněmecké skládačce IFA, kterou jsem dostal před třiceti lety k 8. narozeninám, budu od příštího roku jezdit po letišti na bábě, která je z roku 1982 (takže o dva roky starší, než IFA :-).

Bába je Jawa Babetta 207.500 ve špičkovém stavu, jsem třetí majitel a mám k ní i původní záručák. Asi to do jara nevydržím, zakoupím helmici a provětrám Kladýnko. Přeprava snadná, přivezl jsem ji dnes, na den veteránů a symbolicky na sv. Martina, na nosiči kol na závěsné zařízení na vozidle.

Přeji všem čtenářům postupné plnění (nebo alespoň nezapomenutí) dávných snů, chápající okolí a rostoucí knír!