Táto! Trabant!

S holčičkama jsme byli nedávno v DDR, kde jsme oba se ženou a mou maminkou, která nás doprovázela, zajásali na dálnici nad naleštěným Trabantem.

Od té doby holky, které spolehlivě poznají dle masky téměř jakékoli auto dle značky, na silnicích hledají trabanty. Co mi vyrazilo dech, že jakékoli auto mého dětství označují jako trabant. Žigul, warťas, stodváca, prostě vše, co má tzv. pontonovitou karoserii. Je to nové období, kdy se holky seznamují z jejich pohledu s veterány.

Ale proč to píšu?

Holkám je řádově 8-6-4 roků a nerozumějí slovenštině. Škodu 120 považují za trabanta. U moře jsou každej rok. Dvě z nich již mají k dispozici vlastní telefonní číslo. Nastal okamžik, kdy rodič přestane chápat svět potomka? Teda lépe řečeno, kdy si dítě uvědomí, že ten rodič je divnej? :-)