Žena na mne houkla něco o tom, že kolega bloger Jarmik, ten co recenzuje knihy už poloprofi, nám uveřejnil pohled. Lepší úvod naší dovolené, kterou bych nazval jako vrchol mastňáctví, si nelze přát.
Před třemi lety jsme zlákáni Honíkem a Jarmikem (neznají se, ale jména mají hezká) jsme zlákáni vyrazili na Rujánu, do míst, kde jsem byl kdysi s rodiči a kde moje 4 ženy měly poznat moře. Moc se nám tam líbilo a jezdíme tedy do NDR každý začátek prázdnin, než se v Říši rozjedou jejich prázdniny. Já mám teplotu 24 max rád a náramně si tam odpočinu. Celý rok se těším na to, jak ležím ve stínu a vnímám zvuky z okolí na jedno ucho. A přitom dělám, jak jsem strašně unavanej z řízení a musím nabírat síly na cestu zpět :-).
Po experimentech se stany jsme do NDR vyrazili stylově, s karavanem, který máme díky mé mamince k dispozici. Šestímístným karavanem. Tj. souprava má 12 m a cca 4,5 tuny. Však jsem kvůli tomu chodil letos na jaře do autoškoly. Pan učitel se divil, jak mi to jde, kdyby věděl.
Letos to tedy bylo se splachovacím záchodem u postele, tekoucí vodou v karavanu, elektřinou, plynem a lednicí. Bylo nám to málo, tak jsme si pořídili i elektrický gril, abychom mezi severoněmeckými důchodci nevypadali příliš jižansky.
Celkově tuto dovolenou hodnotím za vrchol našeho endéráckého snažení , tj. vrchol, který asi nějakou dobu vydrží, minimálně do doby, než moje ženy poznají, že jsou moře, kde se dá koupat o dost déle. Já jsem spokojen, sice zmínka o Rujáně kdekomu vyvolává úsměv na rtech, my to máme spojeno s nenapodobitelnou atmosférou pískoviště, chutných ryb, severského počasí a fungujících služeb. Moc hezká dovolená.
Zajímavé je, že při sepisování tohoto článku jsem našel draft článku z roku 2010, když jsme se vrátili z Rujány poprvé :-). Taková konzerva času. A to jsem si myslel, že ty rozepsané články mi nejsou k ničemu.