... aneb můj pohled na uplynulý MFF KV.
Nehodlám zde konkurovat článku pana JR, o kterém se zmínila žena a který jsem kvůli nenáladě způsobené zdravotním stavem v posledních dnech ještě nečetl, spíše hodlám udělat zápis, jak se to taky dá pojmout.
Hlavním cílem letošního MFF byla oslava 10 let od promoce. Někdo si řekne, pche, jen 10, ale považuji to za dost dlouho, abych to jen přešel. MFF KV je díky velkorysosti mé maminky v našem kruhu asi kultovní záležitost. Začalo to v roce 2000, kdy jsem maminku se sestrou a neteří vystrčil k babičce, zabral byt, pozval kamarády, nakoupil párky, pečivo, uhlí do grilu... bylo nás tolik, že jsme zabrali celou jednu řadu v Malém sále Thermalu. Na 70 metrový byt a 5 lůžek docela rachot. Cílem bylo vidět maximum filnů za minimální náklady, proto byly party vyzvedavačů lístků atd. atd. Kdo MFF KV absolvoval, ví.
Takto se to opakovalo asi pět let, dokud sousedům vydržely nervy, poslední expozé proběhlo před 4 lety při oslavě narození první dcery. Pak mi došla energie a taky už v sobě nemáme tu jinošskou a dívčí energii, jsou z nás tuhnoucí třicátníci. Nutno konstatovat, že se nikdy nic nerozbilo, no tu skříň jsem prošlápl a opravil já, když jsem hledal vhodné podium pro udílení pokynů...
Letos jsem však usoudil, že je načase udělat retro. Koupil jsem párky, basy piv, rozeslal emaily, vyhledal ve fonotéce skladbu Promovaní inženýři a vystěhoval maminku. Jediné pokyny zněly:
- jídlo, spacák, karimatku se sebou
- děti nechat doma, nebo nejezdit
- na filmy kašleme, jdeme čerpat atmosféru a zavzpomínat
- pivo bude
S dětmi drsné, ale rodinných akcí máme všichni mraky a občas je zapotřebí povolit tonus.
A ten se nakonec povolil, i filmy jsme viděli, na koncertě v Pošťáku byli, řeku Teplou v těch místech opravdu teplou pod Vřídelní kolonádou probrodili, Plzeň do kelímku za šede si dali, Becherovka z mrazáku se táhla, k obědu jsem upekl asi 4 kg kuřat a na zem jsme se vešli. Jardo, uznej, že s Tvým programem, mou ambicí a zátěží, jsme se nemohli vidět déle, než oněch 5 minut. Jo Mojito u cpt. Morgana taky bylo.
Ale ten nadpis článku?
Dostali jsme se na koncert Jarka Nohavici. Žena v osmém měsíci a já den před nástupem do nemocnice, kdy mi radili vyhnout se velkým kolektivům. Koncert probíhal v klasickém festivalovém počasí, první půlku prostě chcalo. Nepochopím člověka, který si na podobný open air koncert vezme deštník, hovado si vezme dvojdeštník. Naše vybojované místo v šesté řadě jsme opustili ve chvíli, kdy mne paní dokázala dloubnout nad okem deštníkem (měl jsem brýle a kšiltovku, paní byla prostě dobrá) a nebylo vidět nic, než jen deštníky. Publikum vlažné, padal na mne sentiment, neboť některé písně mi evokují zážitky z adolescentního období, kdy padlo socialistické zřízení. V tu chvíli jsem usoudil, že přežiju i ten točený Budvar a vypravili jsme se do zadních řad ke stánkům.
Po třech Béčkách mi koncert přišel skvělý, přestalo pršet, se ženou jsme se tulili, zpívali, viděli lépe než v šesté řadě, zvuk rovněž výborný. Intepret hrál přes dvě hodiny bez přestávky, nakonec se Pošťák plný stabilních a troufám si tvrdit místy snobských diváků i rozvlnil. Zaujal mne jeho projekt virtuálek, o kterých jsem neměl tušení. JN staví nové album na krátkých písních k atkuálním tématům. zde. Jednu vysekl přímo ve Varech ve světové premiéře. Zrovna v Pošťáku, kde měla kontinentální premiéru jedna z mých oblíbených klasických skladeb od pana A. Dvořáka.
Prostě náramný zážitek, který mne přivedl k zamyšlení, jaké to bylo, když jsem tahal kačera, namátkou:
- kolonáda ve Varech byla zavřená a pak se jmenovala Československo-sovětského přátelství
- toaletní papír byla vzácnost a ve školce nám tety ke kakání v nouzi muchlaly staré výkresy, aby nás neřezaly (výkresy), dnes je z té školky hospoda a zaniklé squashové centrum
- Divadelní náměstí bylo Leninovo, předtím Hitlerovo, ale to tahal kačera děda.
- v dnešním kasinu v ulici byla sámoška, kde byly jogurty jen dvakrát týdně, v pondělí bílej, ve středu s marmeládou (teda jamem)
- v TV byla přestávka ve vysílání
- roční a celoživotní příjem konformního pracujícího se dal vypočítat
- tráva byla zelenější
- nebyla ozónová díra
- od první třídy jsem se mohl bezpečně samostatně pohybovat po celém městě (>4 km od základny).
- neměli jsme telefon
- neměli jsme auto
- nejvíce srandy se užilo s kindervejcem a práškem do pečiva
Bylo by toho hodně, nechci to hodnotit, kdy bylo lépe, byl jsem malý, dnes jsem mladý, ale v Rusku jsem za socíku byl.
Abych nezapomněl, dneska tahaj kačera potomkyně:
