Cesta autem

 Ten den se otec choval podivně, doznívalo mu vysilující průjmové onemocnění, nebyl při síle, ale chtěl ven. Nabídl zbývajícím členkám rodiny, že se chystá na procházku po krajině, zda se nepřidají. Madlenka kývla, lákala ji představa, že se po roce sveze fabií, kterou otec používal pouze pro cesty do práce. Madlenka má auta ráda, ta fabie je navíc vyrobena v týdnu, kdy byla počata.

Po přendání autosedačky z hlavního rodinného vozu do fabie se otec rozjel a pustil radio. Pak si uvědomil výjimečnost okamžiku, zeslabil rádio a pokusil se zabřednout mezigenerační rozhovor se svou téměř čtyřletou prvorozenou dcerou. Téma dlouho nemohl nalézt, byl unaven a nechtěl si zpívat, což by jistě dcera uvítala. On si však chtěl povídat o něčem co dceru obohatí. Koloběh vody v přírodě je již prodiskutován, rozmnožování rovněž, příště přijde aerodynamika, ale dnes ho řízení zaměstnávalo více než obvykle a nemohl najít téma.

"Madlenko, v týhle ulici Ti občas kupujeme boty, viď?"

"Hmm, táto? Potřebovala bych boty! Myšitsubiši." Okamžitě skórovala dcera.

Nenechal se rozhodit cizím slovem a pokusil se o výchovné působení: "Ale Majdo, vždyť máš dost bot, nebo ne?" Ano, dal jí šanci ho trochu zahnat do rohu, ale jen  aby poznal sílu soupeřky a mohl volit argumentaci.

Magdalenka se nenechala pobízet: "Mám teda jedny lepicí, jedny zavazovací, to je všechno. Fauvé"

Otec sice nemá dokonalý přehled o jejích botičkách, ale všímavý je nadprůměrně, proto ani nesvraštil čelo a okamžitě kontroval: "Opravdu Madlenko? A co ty druhý lepicí? Střevíčky, holínky a sandálky? Mám pokračovat dál?"

"Máš pravdu, honda, ne to není honda, to je to druhý auto, který má ve znaku písmenko tety Helenky, ale Honda ho má rovný, tohle ho má šikmý, táto, to je jundaj."

Konečně mu došlo, že v rámci konverzace si piluje poznávání vozidel, které je její velkou vášní za posledního půl roku. Dojeli kolonu aut.

"Ford, Fabie, felície, citroen, renault, to neznám, fauvé, mercedes."

"To není felície, to je favorit, ten je předchůdcem, je starší." Zapojil se do hry otec.

"Aha."

"Navíc to byl forman, to je kombi od favorita." dodal.

"Jak to poznáš?"

"Má na střeše takový lyžiny, to je finta, jak poznáš většinu dnešních kombíků."

"Aha".

"Majdo, proč pořád jmenuješ ta auta?"

"Strašně mne to baví! Ráda je poznávám."

Madlenka je v posledním době opět ve fázi nasávání informací, bohužel pro rodiče již velice zkušeně informace analyzuje a nedává rodičům odpočinout. Otec si pamatuje, jak zhruba v pěti letech jednou čekal na maminku před bytem, protože narozdíl od ní nevláčel po schodech nákup, a položil jí ten den asi stou otázku "aproč". Maminka tehdá bouchla s taškou o zem a "požádala ho", aby jí dal pokoj. Tehdá nechápal. Tehdy ne, dnes to vidí v barvách a nechápe, jak si tehdá mohl myslet, proč je to pro rodiče tak těžké odpovídat na jednoduché otázky.

Otec při představě, že bude mít brzy třetí dceru a tohle je teprve začátek, protože ty mladší se jistě od nejstarší nějaké triky naučí, přemýšlí o tom, zda to vůbec zvládne.

 Majdalenou jsme před pěti lety projížděli v rámci svatebního turné....