Vzhůru do oblak

Uplynulou sobotu se konalo na letišti v Mariánkách grilování,  již po několikáté, mnozí s sebou berou partnery, někteří dokonce potomky.

Loni se odehrálo grilování někdy v létě, holky jsme měli s sebou, spali jsme ve stanu, to se jim moc líbilo. Letos ovšem počasí nebylo tak vlídné, zima byla dost nechutná, takže nakonec holky zůstaly ve Varech u babičky a sestřenky a my se vydali "vstříc dobrodružství". Téměř celý den jsme měli pro sebe, protože počasí nebylo na lítání,plánovali jsme mimo jiné ulovit pár kešek, dokud jsem ještě mobilní.

Kolem jedné jsme dorazili na místo určení, mezitím se vyčasilo, dodělalo se pár potřebných věcí a nakonec se pár nadšenců rozhodlo si zalétat. Jednalo se pouze o asi pětiminutové okruhy, víc se díky počasí nedalo. Na letišti už jsem několikrát s manželem (a holkama) byla, ale tentokrát jsem nahlédla "pod pokličku", viděla jsem vše od přípravy letadla (tedy blaníku) na plochu, přistavení aerovleku(navijáku), tažné auto na lana, prostě všechno. Většinu času jsme strávili na navijáku, sledovala jsem, jak auto odváží tažná lana k blaníku (cca 1 km?), vysílačkou jsme dostali signál, že se má určité lano napínat, čímž se dostal blaník do pohybu a následně mohl vzlétnout. Pak se jen čekalo, až lano spadne i s padáčkem, svinulo se, padáček se uložil a takhle pořád dokola. Bylo to zajímavé, i když celý den bych tam trávit asi nechtěla, je to dost hlučné.

Aby těch zážitků nebylo málo, bylo nám nabídnuto (resp. mně), zda se taky nechceme svézt, což jsem v první chvíli rezolutně odmítla. Když mi ovšem bylo vysvětleno, že po zdravotní stránce je to bez problémů, řekla jsem si, proč ne! Byla jsem náležitě (a do detailu) poučena, co mě čeká, přesto byly momenty, na které se prostě připravit nedá. Měli jsme k dispozici dva starty, okruhy byly dlouhé jen cca pět minut, přesto to bylo ... úžasné. A protože jsme byli poslední, po druhém přistání jsme ještě svištěli po ploše pekelnou rychlostí až k místu, odkud se ukládá letadlo do hangáru. Po přistání se dostavil pocit naprosté euforie (opravdu jsem si připadala jako s hlavou v oblacích),  nepopsatelné, to se prostě musí zažít. Pravda ovšem je, že řídit bych to nechtěla, jako spolujezdec jsem byla naprosto spokojená, navíc pod "dozorem" manžela, větší jistotu jsem nemohla mít. Komu se povede, že  ho manžel (partner) vezme do oblak?

Bohužel neznám správné termíny, takže bude-li to číst nějaký fanda, ať vezme, prosím, na vědomí, že je to psáno z pohledu úplného laika a neznalce.

Paní DJová

příprava tažného lana

start ...

je možno si povšimnout tažného lana

příprava na start

Čtenáře žádám o nekomentování kvality fotek, moje práce.