Je nás na naše záliby konečně dost a pereme se s měnícím světem.

sargo: Snažím se (s komíny marně) udržet určitý počet nádrží na měsíc, počítá se to jako šetření? Rozhodnutí plynout s davem je chválihodné, rozhoduji se tak několikrát týdně Hrozí trochu nebezpečí ze ztráty pozornosti, ale člověk zase neni blbej, že jo. Pokud mě někdo předjede, znamená to, že jede fakt jak vepř, takže se s ním rozhodně nehoním. Ne, přeháním - jezdím náhodou pomalu. Když to není dálnice, ta modrá tabule ve mně vyvolává ztrátu soudnosti. Něco jako podmíněný reflex.

Pokutu nemám, protože jsem strašlivý haluzák a svatý Celestýn nade mnou bdí. To bylo tak: vracím se tak kolem třetí v noci domů, jedna z těch dloooouuuuhých pražských ulic, kde nejsou lidi a jezdí se tam 80 i ve dne, natož když od obzoru k obzoru ani noha. A lup ho, policajti tam čekají za bukem. Tak už jsem se loučila se řidičákem, a oni milí, samý úsměv, chtěli jenom doklady. Musela jsem kvůli nim vylézt z auta, špinavá jak... hodně špinavá, ale naštěstí to nekomentovali :oD I jedu dál, dobrý, policajty mám za sebou, honem domů. O půl kilometru dál, na té samé dokonale rovné silnici, těsně za pidihupem stojí další. Zastavit mě nestačili, jen jsem viděla ve zpětném zrcátku, jak rozhazují rukama. No tak nic, no, dvoje policajti, to už mám fakt vybráno, ne? O dalších pár stovek metrů dál, na té samé silnici... Jista si tím, že si dali vědět, navíc na této rovince si padesátku nesplete nikdo, loučím se již v duchu se řidičákem, a oni NIC! Chtěli doklady, samý úsměv, popřáli mi šťastnou cestu. Ne, čtvrté už jsem nepotkala, mé ohmatané dokládky si mohly odpočinout. Tak nevím, je možné, že by jim stačilo ke štěstí, že člověk jede slušně a střízlivý? :oD