Moje pracující maminka si vzala týden dovolenou vyprosila se děti na celý týden. Událost stále neobvyklá, nečekaná, příjemná, obdivuhodná.
Již druhý den přemýšlíme, zda-li ten tichý byt je nám více příjemný než nepříjemný.Za sebe můžu prohlásit, že mi ten bordel a hluk chybí více než klid. Prostě patří k nám a ta nepřetržitá společnost je zakořeněná opravdu hluboko. Ale to nám nebrání v tom snažit se po práci relaxovat aktivně. Třeba včera 6 km procházky (žena stále v šestém měsíci) bylo nádherných. Lezl jsem dokonce na strom, povídal jsem já.
Viadukt nad R/6, tušili jste, že na něm vede zrušená vlečka? Ze silnice vypadá jako nový a vlak musí jet každou chvíli. Jo rok 1986, to se děly věci.
Dneska večeře v oblíbené "picérii", odlov dlouho odolávající městské kešky, povídala zejména žena.
Stále si užíváme nových vlastností Garmin Oregon 300, "geocaching is now a piece of cake," by řekl můj učitel angličtiny.
Takže zítra snad vyjde čas na další procházku v přírodě.
A v sobotu po převozu větroně z Jihlavy do Marjánek to začne nanovo:
