Šijí s nimi všichni čerti. Sláva!

I stalo se, že nás o víkendu navštívila nevítaná, nechtěná jakási střevní choroba.

Nejprve jsem si "užila" já, naštěstí jsem to "zvládla" v pátek v noci, v sobotu přes den se za pomoci manželovy maminky dala do kupy. To byl ovšem jen začátek, teprve potom to nabralo spád. Už ani nevím, jestli začala Madlenka, nebo Terezka, jedna z nich to byla jistě. Z ničeho nic začala série urputného zvracení, proložená chvilkami "klidu", bohužel velmi krátkými. Do toho se přidal průjem, halda špinavého oblečení, prostě paráda, lepší víkend si snad nelze přát. Aby toho nebylo málo, večer se k holkám přidala Dája, asi z pocitu sounáležitosti, takže si dovedete představit úžasnou noc. Jediné štěstí bylo (tedy pro mě), že jsme právě dlely u manželovy maminky, takže jsem na to nebyla sama, jinak opravdu nevím, co bych dělala... Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si představím, jak ve spěchu pokládám v noci Dájinku do postýlku, ve snaze ji uklidnit, abych stihla doběhnout na záchod včas (já to tedy měla "jen" se zvracením). Nebo situace, ke které z holek spěchat dřív, když zvrací dvě naráz, každá v jiné místnosti...brrr..

Není nic horšího pro rodiče, když vidí trpět své dítě a nemůže mu nijak pomoct, to snáším nejhůř. Čtyři dny do sebe holky v podstatě nic nedostaly (ne že by jim to tolik uškodilo, naštěstí), i pití bylo zpočátku odmítané. Ale vypadá to, že to máme za sebou, dneska už "normálně" jedly (samozřejmě dietně), začínají se mezi sebou (ty starší dvě) dohadovat, všechno se pomalu vrací do starých kolejí. Už několikrát se dneska ozýval z pokojíku "křik", ale tak ráda jsem ho snad ještě neslyšela.... Pořád lepší, než aby bezvládně ležely v posteli a o nic nejevily zájem...

Takže - ať zlobí, jen ať jsou zdravé!!!

P.S. Až si budu stěžovat, že holky zlobí, někdo mi to připomeňte.

Pěkný začátek školního roku, pro nás je sice trochu posunutý (Madlenka jde konečně do školky), ale už se těšíme na pondělí.

Paní Djová