Mám s mluvícíma dcerama novou zábavu, před spaním vyžadují pohádku a procítěně. Beru to velice vážně a přes den se ve volných chvílích připravuji na další večerní premiéru. Rodič, který viděl v šeru ta dychtivá dětská očka, jak visí vypravěči na rtech, chápe.
Terezka je vděčná posluchačka, akceptuje jakoukoli verzi čehokoli. Složitější to je s Majdou, tak je více než dvojnásobně stará, rozumu má dost a vznáší upřesňující dotazy. Proto si pohádky předpřipravím třeba cestou v autě, abych nemusel improvizovat moc, no, stejně musím. Ale lichotí mi to, má to po mně. Můj otec mi vyprávěl asi jen dvě pohádky, pak to vzdal. Nebyl schopen vydržet sprchu dotazů (např. jak měl Jeníček velké kapsy, že mu tam vydržely drobky na značení cesty docela dlouho...). Maminka a děda vydrželi a od těch čerpám.
V naší rodině je verze Karkulky taková, že vlk se překotí do potoka s břichem plným kamenů. Důvody jsou zřejmé, když totiž spadne do studny, jak je oblíbené řešení, je studna nepoužitelná, protože v ní hnije mrtvola vlka, kdežto v potoce, tam žijou ryby a jiné organismy, které vlka zpracují. Můžou se objevit protiargumenty, ale prostě u nás do potoka.
Co u Vás? Vím totiž o verzi, kdy vlk zhyne zastřelením panem myslivcem. Myslím, že by to nebyla špatná diplomka.
Ilustrace z vycházky - nácvik startu v přírodě tj. vizuální bez zvuku, nerušíme přece zvěř.